Už potřetí předstoupila před diváky a posluchače iniciativa Mír a spravedlnost se svým podcastem Náměstí Míru. Tentokrát se zabývaa otázkami, zda je válka na Ukrajině regionální, nebo globální, a tím, co je spravedlivý mír. V úvodním panelu diskutovali slovenský historik, politický a mediální analytik, vysokoškolský učitel a publicista Eduard Chmelár a šéfkomentátor regionálních Deníků, spisovatel a bývalý poslanec Martin Komárek.

„K tomu, jestli je válka na Ukrajině regionální, nebo globální, je především třeba říci, že se ten konflikt vyvíjí a dnes má úplně jiný charakter než na začátku. Když se v souvislosti s válkou uvádějí různé paralely, Mnichov a podobně, bývám na ně dost alergický. Ale jestli můžeme tuto válku vůbec s něčím porovnat, tak se situací, která vedla k první světové válce. Ale ani to už úplně nesedí, protože jsme tu svědky přeměny z postupného boje za ukrajinskou nezávislost do podoby, že se dnes už hraje o nové uspořádání ve světě. A velmi jasně to komunikovala Čína i Rusko, i když spíše jako ozvěna toho čínského postoje. Naposledy, když Sergej Lavrov řekl větu, která byla v našich i českých médiích dost dezinterpretovaná,“ řekl v úvodu Eduard Chmelár.

Starý pořádek se rozpadl a nový ještě nefunguje

Ve skutečnosti prohlásil, že Rusko nepřistoupí na mírová jednání bez toho, že by se přihlíželo k ruským zájmům, a bez toho, že by se zároveň nerokovalo i o novém uspořádání v mezinárodních vztazích. „Tím Lavrov řekl něco podobného jako předtím Si Ťin-pching, který uvedl, že nynější podoba mezinárodních vztahů je zastaralá. Já bych šel ještě dál. Neřekl bych, že je zastaralá, ale že ten starý pořádek se rozpadl a už nefunguje. Nerozbilo ho Rusko, to ho jen dorazilo. Rozbily ho Spojené státy více než dvacet let trvajícími imperiálními válkami, během nichž rozbily mezinárodní právo napadrť. Tak už přestaňme moralizovat o mezinárodním právu, kdo ho nedodržuje. Nejnebezpečnější situace v mezinárodních vztazích je to meziobdobí, kdy je starý pořádek už rozbitý a nový ještě nevznikl. A teď jsme v tom meziobdobí,“ zdůraznil slovenský historik.

Podle něj jediný, kdo k těmto věcem přistupuje konstruktivně, je Čína. „Měli bychom se naučit uvažovat o Číně nově. Ne tím způsobem, kterým jsme dosud z pozice europeismu nahlíželi na Čínu naší optikou, která je Číně úplně cizí. Čína na rozdíl od toho, co čtete v našich médiích, neuzavřela s Ruskem žádnou alianci, žádný trvalý blok, ani vojenský, ani politický, žádné spojenectví. Ale využívá ty vztahy na to, aby přesvědčila své partnery o tom, že světový pořádek je třeba postavit na vzájemně výhodných vztazích, které respektují zájmy jednotlivých států. Tedy spolupráci místo soutěživosti. Samozřejmě se nabízí otázka, jestli to takhle bude fungovat, když bude Čína enormně silná. Je to do jisté míry experiment, ale kdo zná dějiny čínského myšlení a čínské politiky, tak musí vidět, že Čína nezná války o dobytí cizího území. A tento příspěvek Číny do dnešní diskuse je velmi důležitý a nejzdravější,“ konstatoval Eduard Chmelár.

Požadavek mezinárodní legie se rovná světové válce

Doporučil všímat si širšího kontextu, že opravdu už nejde jen o Ukrajinu, ale že se to celé posouvá. „Vezměte si jen pondělní prohlášení ukrajinského ministra obrany, které jsme už dávno předvídali, když se to akcelerovalo a stupňovalo. Nejdřív chtěli munici, potom tanky, pak stíhačky, ještě dražší stíhačky, a tak jsme se ptali, co přijde dál. Lidé. A už je to tady. Ukrajinský ministr obrany žádá vytvoření mezinárodní legie. To znamená, aby se státy NATO zapojily do války tím, že pošlou vlastní vojáky a vytvoří nějakou mezinárodní legii, co by podle kyjevského režimu legitimizovalo naše zapojení do této války. Ale já musím říct, že kdo je alespoň trošku gramotný v mezinárodním právu, tak ví, že to je jednak v rozporu s platnými normami a jednak že se to rovná prakticky světové válce,“ varoval slovenský analytik.