Poslední měsíce – nejpozději od prolomení fronty ruským dobytím Avdijivky během letošního února – čekal Ukrajinu potupný, ruský mír. V posledních týdnech se země dokonce začala blížit úplné kapitulaci, neboť se fronta protrhla na mnoha místech najednou a ruská armáda zabrala za dva měsíce tolik ukrajinského území jako za celý loňský rok. Pokud nový americký prezident splní svůj slib a válku ukončí, nemůže být „americký mír“ pro Ukrajinu v žádném ohledu horší.
Prospěje České republice vítězství Donalda Trumpa?Anketa
Několik faktorů hovoří pro to, aby Ukrajina takový nebo jemu podobný plán přijala. Předně celkové opotřebení vlastních lidských a (dávno též) finančních zdrojů. Nejsou lidi, rekruti dezertují, emigranti se nevracejí, odcházejí noví a se zimou jich přibude, docházejí peníze a dodávky zbraní jsou ještě pomalejší než dříve. Západ si s Ukrajinou hraje čím dál krutěji. Nikdy neměl v úmyslu poskytnout zemi tolik zbraní, aby ruskou armádu vytlačila ze zabraných území. Za to Západu Ukrajinci přes všechny proklamace nikdy nestáli, ani tehdy ne, když měla obrana Ukrajiny v počátcích téměř celonárodní podporu v mnoha klíčových státech Západu včetně Německa, Francie a Británie, natož dnes, kdy ji dávno nemá. Klesá podpora válce i na samotné Ukrajině a už je to půl na půl, druhá polovina obyvatel je ochotna se za mír vzdát i dobytých území. Co je ještě varovnější, je fakt, že ruská armáda objektivně postupuje na západ. Píší o tom dokonce již ve velkém i česká média, třeba zde nebo zde nebo zde. Fandění ubylo a je to to jediné, co je na situaci úlevné.
Na co vlastně ještě Evropa čeká? Zvolením Trumpa neoslabila v konfliktu jen Ukrajina, ačkoli se okamžikem sečtení hlasů „plán vítězství“ prezidenta Zelenského přesunul ze šuplíku do tříděného odpadu. Zvolením Trumpa oslabila zároveň Evropa a její hlavní jestřábi v této válce, na prvním místě dnes s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou a její designovanou komisařkou pro zahraničí Kajou Kallasovou. Trumpův řev, tak jako kdysi dokázal vynutit razantní navýšení zbrojení států NATO na společnou obranu aliance, jak praví oficiální fráze, přehodí dnes financování ukrajinské obrany na Evropu. Kéž by ji mohl přehodit konkrétně na Evropský parlament, který kdáká nejvíc a chutí válčit se dusí téměř na každé své schůzi. Jak je ale bezmocný, přijímá dokola jen nejrůznější rezoluce o tom, co všechno by se mělo. Setrvačnost je potvora, podpora zbrojních dodávek na Ukrajinu na úkor vlastního průmyslu a zadlužování v týdnu rozložila dokonce německou vládu. Válečná ministryně zahraničí za tamní (někdejší) Zelené Annalena Baerbocková již podobně jako naše Jana Černochová raději nevylézá z krytu, protože obě pochopily, že z další hlasité podpory této beznadějně prohrané války žádné politické bodíky dávno nekoukají. Konec konců, prachů za zbraně se utratilo už dost, u nás účet Jany Černochové zatáhnou důchodci. Je zarážející, že německý kancléř Scholz nedokáže ani v hodině rozpadu vlastní vládní koalice přijít s vlastním plánem řešení ukrajinského konfliktu. Stál ho hospodářský růst, stál ho popularitu, stál ho důvěryhodnost, a nakonec kvůli němu přijde i o funkci kancléře. Líto mi ho není. Evropa má nyní poslední šanci přijít s vlastním mírovým plánem pro Ukrajinu, jinak se vlastní neschopností odevzdá na milost a nemilost Putinovi a Trumpovi zároveň. Být Trumpem, ani se v Bruselu neptám, co si o mém plánu myslí tamní sekretariáty, času na vlastní plán měly dost a nepřišly s ničím.
Směřuje náš stát správným směrem?Anketa
Když jsme spolu s Janem Kavanem a Václavem Hořejším vydali v lednu 2023 výzvu naší iniciativy Mír a spravedlnost, v zásadě se nám všichni smáli nebo nám nadávali do chcimírů, ruských švábů a kolaborantů. Milí lidé, nejspíš demokrati nebo přinejmenším liberálové. O rok později jsme se ozvali znovu. Tehdy ještě konflikt vypadal jako zamrzlý, to bylo měsíc před osudovým průlomem u Avdijivky. Napsali jsme tehdy mimo jiné: „Ti, kdo ji (tj. Ukrajinu, pozn. aut.) dál povzbuzují do boje, vedou nezodpovědnou politiku, po které zůstane zničená země, jíž nakonec Rusko svůj mír vnutí.“ Od nástupu Ficovy vlády na Slovensku jsme ale započali spolupráci se slovenskou mírovou iniciativou Zjednotení za mier Eduarda Chmelára. Ten se stal přechodně i poradcem premiéra a počátkem letošního roku mu navrhl, že by naše společná česko-slovenská iniciativa mohla slovenské vládě zorganizovat mírovou konferenci v Bratislavě za předpokladu, že nad ní premiér převezme oficiální záštitu. Fico o nabídce uvažoval, zájem měl i Peter Pellegrini, zejména ve volební kampani (po zvolení už méně). Byli jsme nicméně vybídnuti, abychom sepsali návrh obrysů mírového plánu jako podklad konference a zjistili, jaké by bylo zastoupení válčících stran. Jan Kavan, jako bývalý předseda Valného shromáždění OSN, člověk ve světě dosud s velkým renomé, se jednáními s diplomaty dostal až k ústnímu příslibu Ruska a Ukrajiny vyslat na mírovou konferenci do Bratislavy oficiálně pověřené zástupce ministrů zahraničí. Připomínám, že na takové úrovni spolu obě země jednaly naposledy právě v Istanbulu v březnu o dva roky dříve.
Návrh mírového plánu (nikoli ještě smlouvy, pochopitelně) z pera zejména Eduarda Chmelára a s Kavanovým přispěním na konci letošního března skutečně vzniknul a byl s mnoha diplomaty zainteresovaných zemí konzultován. Podmínkou účasti všech bylo však oficiální pozvání od slovenského premiéra.
Slovenské prezidentské volby odsunuly jeho projednání s oběma hlavami slovenského státu o měsíc. A pak přišel 15. května atentát na Roberta Fica a jeho dvouměsíční hospitalizace. Do úřadu se Fico vrátil sice zpět a nikoli bez odhodlání. Ovšem o mírovou konferenci už nejevil zájem, probíhala právě Orbánova spektakulárně spanilá mírová cesta po pracovnách světových státníků, a nakonec se v srpnu oba pánové, Fico a Chmelár, z řady důvodů osobně i politicky rozešli.
Po dohodě se slovenskými kolegy tu dnes náš československý (ani se mi tam nechce tu pomlčku psát) návrh tedy poprvé zveřejňuji. Velmi se blíží tomu, o čem dnes mluví Trumpovi poradci a jeho základní předpoklad spočívá v tom, že příměří nejen může, ale musí být vyhlášeno jako bez předem nerozhodnutelných podmínek na obou stranách, tedy bez stažení ruských vojsk, jak požaduje Ukrajina, i bez uznání okupovaných území za ruská, jak požaduje Rusko. Náš plán se s tím, o němž mluví Trumpovi poradci, shoduje v tom, že Ukrajina musí přijmout závazek nevstoupit do NATO, my jsme ho navrhovali jako trvalý, v amerických úvahách je v tuto chvíli řeč o 20 letech. Oba plány uvažují demilitarizaci nyní okupovaného pásu, přičemž u Trumpových poradců je pás trvale bez státoprávní příslušnosti, my jsme navrhovali do dvou let ve všech čtyřech oblastech uspořádat řádná referenda o sebeurčení tamních obyvatel (včetně všech, kdo tam žili k 31. 12. 2021, tedy před ruským vpádem). Otázku Krymu sice otevřel hlavní stratég Trumpovy kampaně, tým prezidentových poradců se od jeho vzkazu Zelenskému „na Krym zapomeňte“ vzápětí distancoval. Náš návrh Krym odkládal patnáctiletému moratoriu na společné mírové řešení předložené oběma státy dohromady. Konečně otázka vymáhání závazků plynoucích z dohod je v našem návrhu řešena mírovou misí OSN zahrnující i rozmístění mírových sil organizace na demilitarizovaném území, u Trumpových poradců čtu zatím výše již diskutovanou snahu přehodit financování ochrany demilitarizovaného území evropskými silami, nebo evropskými dodávkami zbraní Ukrajině. Tato část útržků z jejich hovorů je zatím dost nejasná, zřejmý je pouze záměr přehodit garance za trvání míru na Ukrajině na Evropu. Ne že by si to nezasloužila.
Nevíme samozřejmě, jakou konečnou podobu bude Trumpův mírový plán mít a vlastně ani, jestli s nějakým přijde. Ale myslím, že nejpozději v okamžiku, kdy bude třeba schvalovat další finanční a vojenskou pomoc Ukrajině v Kongresu se takový plán v Trumpových veřejných vystoupeních objeví. Myslím, že nebude příliš daleko od našeho návrhu. Robert Fico tuhle svou příležitost dokonale propásnul. O Evropě, natož o české vládě tuším ani raději nemluvě.
Matěj Stropnický
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 3 čtenáři)
Souhlasíte s Matějem Stropnickým?
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Matěj Stropnický
ruský medvěd
