„Všichni kradnú“ – vzniká podivná vláda, spojenectví, kterému volič nerozumí a považuje toto spojenectví za z nouze cnost pro Babiše. Chce být ve vládě, chce dohlížet na „všichni kradnú“, chce poukázat na „trestní stíhání (nestíhání) na objednávku“? A to by přece z opozice nešlo! Volič se snaží pochopit a stále důvěřuje, „bude líp“.

Při následných volbách voliči vynesou ANO do pozic nejvyšších – je vítězem voleb. Andrej Babiš se stává premiérem. On rozhoduje, koho si do vlády přizve, druzí rozhodují, zda by do takové vlády vůveb šli. Opět si vezme do vlády ČSSD (Hamáčka), propadlíky ve volbách a neopovrhne všeho schopnou KSČM. Protože jak můžete nazvat levicovou stranu, která podpoří oligarchu? A začíná krasojízda, na kterou budou pamatovat ještě naší vnuci a pravnuci.

„Trestní stíhání na objednávku“ již není hlavním programem, vymahatelnost práva je nepodstatná, právní stát dostává na frak, odbornost je neznámé, možná hanlivé slovo. Stát budu řídit jako firmu. Prostě „bude líp“ je tu Covid.

Po krátkém úvodu můžeme bilancovat a začneme tím nejožehavějším:

Ministerstvo zdravotnictví: v době pandemie (v průběhu cca půl roku) máme třetího ministra zdravotnictví. Opomenu, že ještě dávno před pandemií, jsme byli informování tehdejším náměstkem ministra zdravotnictví prof. Romanem Prymulou, že ve zdravotnictví působí lékaři bez aprobací (vykonávají činnost bez dohledu atestovaného lékaře) slyšíme z různých zdrojů, že někteří lékaři se nemohou domluvit s pacienty (nemluví česky, tedy lékaři), nezasedá Ústřední epidemiologická komise při Ministerstvu zdravotnictví (v r. 2019 ani jednou), Státní hmotné rezervy nemají základní zdravotnické potřeby pro občany a zdravotníky atd. Odpovědné osoby za tento stav odmítá ministerstvo zdravotnictví občanské veřejnosti sdělit.

V době nástupu razantních opatření v boji s epidemií, kdy šijeme roušky, přicházíme o živobytí a bojíme se o holé životy, rezignuje na funkci náměstka ministra zdravotnictví prof. Prymula. „Bílého lva“ má v kapse a „teplé“ místečko na vládě mu účelově zajistí premiér Babiš. Stav nouze dovolí vše, nákup za miliardy bez výběrových řízení. Ale občané se nemají čeho obávat. „Všichni kradnú“ jsou pod kontrolou.

Stát se připravuje na druhou vlnu epidemie, která má mít nástup se začínajícím podzimem. Na Karlově mostě opoziční politici v létě slaví (nevíme co), premiér vzorově tráví dovolenou v zahraničí. Běží, nebo lépe řečeno, klopýtají chytré karantény, trasování, plošné testování, vakcinace, ventilátory, lůžka v nemocnicích. Zdravotnictví se chystá na apokalypsu, občané jsou z chaotických zpráv zmateni.

Začíná druha vlna pandemie - rezignuje ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. Na jeho místo je blesku rychle jmenován prof. Prymula. Ano, ten stejný, který rezignoval na místo náměstka ministra zdravotnictví, ten kterému premiér Babiš zřídil novou pozici odborníka pro pandemii přímo na vládě. Tam se pan profesor nudil, asi pracoval na poloviční úvazek, tak si založil firmu na ochranné zdravotnické pomůcky. Proč se nevěnoval vývoji pandemie a její druhé vlny? Co vlastně na vládě v této funkci dělal?

Občané dostávají „peskováno“ od představitelů státu, že si za vše mohou sami, protože jsou nezodpovědní, neposlušní, chodí na trhy a neumí se chovat v době epidemie. A ti zvlášť zlobiví, dostanou „pendrekem“, anebo jen pár facek.

Jako ministr zdravotnictví se prof. Prymula pustil vehementně do práce, když byl za měsíc a pár dnů z funkce ministra zdravotnictví odvolán, nebo měl sám rezignovat. Důvod? V době značných omezení pro běžné občany jde v noci jednat do restaurace, (která nesmí mít otevřeno) a vychází bez roušky, (kterou by měl mít v blízkosti druhé osoby-řidiče) nasazenou. Na tajemné schůzce jsou další osoby, které v noci „údajně“ rokovaly o zdraví občanů naší vlasti. Ministr končí, jen málokdo z občanů věří, že důvodem je hospoda a rouška.

Věřme, že odposlechy, které byly na tajemné noční schůzce „pracantů“ (s pravděpodobností hraničící s jistotou) pořízeny, budou v blízké době veřejnosti zpřístupněny. „Všichni kradnú“ se musí v těchto dnech smrtelně vylekat nad situací na Slovensku, kde se zatýkají osoby i z nejvyšších pozic řízení státu, které jsou podezřelé nejen z praní špinavých peněz.

V době vrcholící pandemie, kdy jsou občané krácení na svých právech a všichni se snaží toto těžké období překonat, nastupuje nový již třetí ministr zdravotnictví, lékař. Zoufalí občané, obávající se o své zdraví, o své životy, o základní živobytí, o střechy nad hlavou vzhlíží k novému „spasiteli“, který je odborník ve zdravotnictví. Asi nevlastní firmy dodávající ochranné zdravotnické pomůcky, testy, vakcíny. Asi nebude řešit situaci s pandemií v noci v hospodě, ale podle potřeby na úřadě. Asi nenastolí vojenský režim a nenařídí stanné právo.

Všem tluče srdce nadějí a ejhle hned při prvních veřejných vystoupeních. Pan ministr, buďto si nic nepamatuje, což je průšvih, nebo lže, což je průšvih, nebo je to kombinace. Nepamatuje si a ještě lže, což je průšvih na druhou. A jak to má se svým charakterem, když přijme funkci ministra zdravotnictví od premiéra, k jehož osobě, má takové výhrady, že podepisuje petici za jeho odstoupení?

Jen těžko lze přijmout zdůvodnění, že nabízenou pozici přijal v zájmu zdraví lidu. Být ministrem zdravotnictví není jen o resortu, který řídí. Je to o kolektivní práci vlády, úzké spolupráci s premiérem, o vzájemné důvěře. Je tu však ještě jedno možné vysvětlení. Že od doby, kdy podepsal petici za odstoupení premiéra, změnil na něj názor.

Po kolotoči událostí v posledních měsících, týdnech a dnech nemá zdeptaný občan již zájem, ani sílu zkoumat a přemýšlet nad tím, jaký medvěd se porcoval v Riu, a jaký je pravý důvod rychlého konce profesora.

Příště si uděláme malou bilanci dalšího ministerstva. Uvidíme, snad „bude líp“, snad již „všichni nekradnú“. Jen jak to bude s tím trestním ne – stíháním na objednávku?

Alena Vitásková – předsedkyně IAV
Mluvčí a signatářka Manifestu IAV