Z korespondence, která je denně doručována Energetickému regulačnímu úřadu (ERÚ), mimo jiné zjišťujeme nejnovější trendy, které opanovaly podomní prodej. Ne každá nabídka přednesená u domovních dveří musí být nutně záludná a špatná, novodobí „šmejdi" ale bohužel profesi obchodních cestujících vybudovali nedobré jméno. Přinejmenším opatrnost je tedy namístě úplně vždy.

V oblasti energetiky zaujala podomní prodejce nejdříve elektřina – zcela logicky, protože ji využívá každý a trhu s plynem přitom rozumí málokdo, i přestože jsou pravidla přehledná. Spotřebitelé, kteří mířili za nižší cenou prostřednictvím těchto obchodníků, často skončili s nevýhodnými smlouvami z ekonomického i právního hlediska. Plyn přibyl do portfolia „šmejdů" vzápětí a to podle stejných not. Nyní tu ale máme novinku. Zájmu rádoby zprostředkovatelů se těší i teplo, respektive tepelná energie.

Situace v teple není zdaleka tak jednoduchá jako u elektřiny a plynu. Obchodníci cílí na poměrně úzce vymezený trh. Teplo a teplou vodu potřebujeme všichni. Velká část populace využívá centrálního zásobování tepelnou energií, kde daná uzavřená síť mívá jen jediného dodavatele. Jakou konkurenční nabídku může takovým lidem obchodník dát? Cesta se bohužel našla.

Předsedy společenství vlastníků jednotek nebo bytových družstev totiž obcházejí dealeři tepelných čerpadel. Odpovědné zástupce takových společenství a družstev přemlouvají, aby se celý bytový dům odpojil od centrálního zásobování teplem. Když si prý místo toho pořídí tepelné čerpadlo pro vytápění objektu, mnoho ušetří.

Podobně jako tomu bylo u elektřiny, i tady mají „šmejdi" klasické zbraně. V jejich standardní nabídce je jednoduchá kalkulace, která předpokládá, že zákazníkům zůstane jedna smlouva na celý bytový dům s tarifem pro tepelná čerpadla. Smlouvy pro jednotlivé byty se pak prý zruší. Každopádně ušetří. Skutečně je to tak jednoduché? Není!

Prvním úskalím je, že z přívodu pro tepelná čerpadla nelze bez zvláštních smluv napájet jednotlivé byty. V cenovém rozhodnutí ERÚ je výslovně uvedeno, že „je-li vytápěcí soustava součástí společných částí domu sloužících pouze pro společné užívání vlastníkům nebo uživatelům bytů, musí být napájena samostatným přívodem a měřena samostatným měřicím zařízením". Tepelné čerpadlo, které slouží k vytápění všech bytů, je typickým příkladem této podmínky. Jednotlivé byty pak musí mít samostatné smlouvy na dodávku elektřiny, což dealeři tepelných čerpadel často záměrně zamlčují.

Druhým úskalím je, že bytový dům si odpojením od centrálního zásobování uzavírá jednu cestu pro vytápění a přebírá odpovědnost za vytápění celého objektu sám na sebe. Při poruše tepelného čerpadla už není možné použít centrální zásobování teplem jako náhradního zdroje. Bytový dům by si musel najít jinou alternativu. Jednodenní porucha tepelného čerpadla se dá ještě přežít ve svetru. To však není důstojná a především dlouhodobá alternativa.

Třetí a nikoliv posledním úskalím je „zapomětlivost šmejdů". Ve výpočtu porovnávané ceny za teplo často chybí kalkulace nákladů na údržbu tepelného čerpadla. O jeho životnosti, respektive nutnosti průběžně šetřit na obnovu celého zařízení, v kalkulacích také nenaleznete ani zmínku. Sečtením všech položek pak cena narůstá.

Energetický regulační úřad není a priori proti odpojování od centrálního zásobování teplem. Na to má každý právo a úřad to nemůže, ani nesmí, nikomu zakazovat. Nutné je však zmínit výše uvedené potíže a také to, že dojde-li k problémům či neshodám u odpojeného domu s tepelným čerpadlem, nemůže je úřad nijak řešit.