Pravidelně jste komentovala dění v naší zemi, nejen jako předsedkyně Institutu Aleny Vitáskové z.s. (ochrana lidských práv a svobod), ale také v době, kdy jste chtěla kandidovat v letošních prezidentských volbách. Nakonec jste nepodala registraci na Ministerstvo vnitra, přestože jste sesbírala 65 tisíc podpisů pod petiční archy. Vaše odmlčení znamená odchod z veřejného života? Vaši podporovatelé se dotazují, proč jste se stáhla? Co se stalo? 
Je období v životě, kdy vás, vaše blízké zradí zdraví. Jste vyčerpán k smrti. Nemáte co říct k dění kolem vás. Máte pocit, že jste již vše sdělil. Nebo jen vyhodnocujete, zda je vaše námaha adekvátní výsledkům a zda je vůbec celospolečenská poptávka po míru, který považuji stále za nejvyšší hodnotu. Jsem přesvědčena, že je i v této složité době mnoho těch, kteří by udělali lépe, kdyby mlčeli a nesnažili se zviditelnit prázdným tlacháním. Když nemáte co říct, je lepší mlčet.
To, co jsem považovala za nutné, jsem v minulých týdnech, měsících okomentovala. Pro zahraniční média (která mě oslovila) jsem komentovala rovněž ukončení prezidentské volby a výhru v těchto volbách Petra Pavla. 

Píšete o „vyčerpání k smrti“. Co vás, známou bojovnici za spravedlnost, vyčerpalo? Byla to příprava na prezidentskou kampaň? 
Rozhodně to nebyla příprava na prezidentskou kampaň, ta mě naopak velmi bavila a nabíjela. Vyčerpanost, zdravotní problémy jsou důsledkem mého mnohaletého nezákonného trestního stíhání ve dvou kauzách (stále tvrdím, že se jednalo o vykonstruované trestní stíhání). Doposud probíhají soudy ve věci mého odškodnění za nezákonné trestní stíhání (nebyly mi uhrazeny ani prokázané náklady na advokáty). To není jen moje osobní záležitost. Zkušenost s tím, že u nás není vymahatelnost práva a spravedlnosti, má celá řada našich občanů. Nejedná se o jednotlivce, ale o celé skupiny, dá se říci velkou část naší populace. Jako poslední lze hodnotit neústavní kroky při pokusu o snížení valorizace důchodů. 

Co člověka dále ubíjí, že se cítí vyčerpán? Před mnoha léty jsem upozorňovala (jako předsedkyně ERÚ) na to, že evropská energetická politika a tím i česká energetická politika se ubírají špatným směrem, který bude mít negativní dopad na občany a firmy, upozorňovala jsem na očekávanou energetickou chudobu. Reálně to pocítili občané a firmy v této době. Při zahájení procesu pádu obchodníků s energiemi jsem bila na poplach a založila pracovní skupinu „Energie není luxusní zboží“ (listopad 2021), kdy jsme navrhovali celou řadu řešení. Co se stalo? Kdo z politiků u moci nás vyslyšel? NIKDO. Nic, jen se naplnily námi predikované krachy firem, inflace a snížení životní úrovně většiny našich občanů. 

A do třetice, byla jsem mezi prvními, kteří se nebáli veřejně říct, že mír je nejvyšší hodnota. Nebála jsem se sdělit, že konflikty se musí řešit v zárodku a diplomatickou cestou. Bude to za chvíli rok, kdy jsem tyto výroky sdělovala v médiích. Nyní se za uchování míru zakládají spolky, petice a probíhají demonstrace. Má to roční zpoždění. Nicméně jsem ráda, že jsou lidé, kteří to cítí stejně jako já a přestali se bát hlásat, že chceme mír. 

Zásadní oblastí je vymahatelnost práva a spravedlnosti. Zde se Institut AV snažil více než pět let o to, aby politici, kteří jsou za tento stav odpovědni, sjednali nápravu. Zatím marně. 

Vše z toho, co výše uvádím, je nesmírně vyčerpávající, odebírá vám energií. Zrcadlo společnosti jsem nastavila ve svých knihách například „Prezident“ (e-shop: www.institut-av.eu). Poslední kniha s pracovním názvem „Prostitut-KA“ je ve fázi zpracování. Věřím, že vyjde v letošním roce a stejně jako dosavadní mé knihy čtenáře nejen pobaví.

Byla jste na inauguraci pana prezidenta Petra Pavla? Jak hodnotíte inaugurační projev pana prezidenta? Jaký by byl váš inaugurační projev, kdybyste tam stála vy? Prezident Václav Klaus netleskal a média to kritizovala. Co si o tom myslíte? Jak hodnotíte (jako žena) šaty prvních dam? 
Na inauguraci pana prezidenta jsem nebyla pozvána. Ale to není nic výjimečného. Nebyla jsem v minulosti pozvána na žádnou inauguraci našich prezidentů. Nebudu komentovat inaugurační projev pana prezidenta. Určitě řekl, co cítil. Můj projev by byl zásadně jiný.

Pan prezident Klaus netleskal? Tak se mu asi projev nelíbil. Já také „zdvořilostně“ netleskám, když se mi divadelní představení nelíbí. 

Šaty prvních dam byly všechny hezké. Nejsem „módní policie“, ale sama bych si vybrala šaty paní Livie Klausové, velmi důstojně doplňovaly atmosféru Vladislavského sálu.

Co říkáte na demonstraci, která proběhla 11. 3. 2023 na Václavském náměstí „Česko proti bídě“? Byl zásah Policie adekvátní dění?

Já to vidím ze dvou úhlu pohledu: Co se děje na „Hradě“ a v „Podhradí“. Na „Hradě“ se slaví, celebrity mávají z oken nadšenému davu, jak prezentují mainstreamová media. V „Podhradí“  - to je u mě na Václavském náměstí - se lidé snaží vzbudit u politiků zájem, chtějí, aby je vyslyšeli: Že nechtějí válku, že chtějí mír, že nechtějí bídu, do které jsou zatahování, aniž by se o to zasloužili. Ano, ten dav na Hradě „slavil“, ten dav na Václaváku „plakal“. Na „soužený“ národ byla použita síla, a to se nemělo stát. Zastrašování tím, že vás z něčeho obviní, obžalují a soudí, vyhodí z práce, zmlátí je cesta do pekel každého politika, každého systému. 

Lidé v „Podhradí“ si totiž uvědomují, že politici, stejně jako jejich děti, přátelé do války, jako „živá síla“, nebudou nasazeni. Ti z „Podhradí“ (z Václaváku) si totiž uvědomují, že „životnost“ jejich synů, otců, matek, dcer je v první linii několik minut, možná hodin. Ti v „Podhradí“ si uvědomují, že politici dodají za jejich peníze zbraně, bohatí možná jídlo, nebo hřejivé slovo a ti chudí „ti z Podhradí“ své děti. A když to všechno skončí? Tak politici se „vytratí“ a budou svádět vinu na nevinné, bohatí budou mnohonásobně bohatší a připravovat další válku. A ti chudí z „Podhradí“? Ti půjdou hledat hroby svých mrtvých dětí.

Ing. Alena Vitásková, předsedkyně IAV