Moje úvaha vychází ze zkušeností, jak je jednoduché mocensky ovládat. Stačí mít „kryté záda“ velkými penězi, „svého policistu, státního zástupce a soudce.“ A pak již nestojí nic v cestě, jak de facto ovládat tento stát. Pak hurá do „prosazování“ svých aktivit, které s morálkou a právem nemají nic společného. Nic se vám nemůže stát. To je ale předsudek. I zde platí staré české přísloví: „Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.“

Ale zpět k vině soudce Elischera. Pana soudce neznám, nikdy jsem o něm neslyšela, ani v pozitivních, ani negativních věcech. Přesto se mi jeví jeho „kauza“ poněkud vymykající se z běžné praxe. Je opravdu zločinec, který si nechal platit za rozsudky? Nebo jen soudil v souladu se zákony a dokonce s římským právem, etikou, spravedlností a spravedlivostí? Komu se vlastně znelíbil, že jeho kauza probíhá pod světlem televizních kamer?

Myslím, že žádný soudce by neměl odsoudit nevinné lidi „je-li mezi 10 jen jeden bez viny a nemá dostatečné důkazy, tak by měl osvobodit všechny“, než zavřít nevinného.

Dnes zcela nedodržované In dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného) je právní zásada, která stanovuje povinnost soudu rozhodovat ve prospěch obžalovaného, pokud o jeho vině existují pochybnosti, které nelze odstranit.

Bohužel, stalo se běžnou praxí, že soudy na tento základní kámen spravedlnosti nedbají. Protože tak by nemohli státní zástupci předkládat žaloby mnohdy na úrovni žáka 5. třídy pomocné školy.

Je ale možné, že pan soudce byl úplatný a rozsudky vydával ne podle viny, ale podle výše odměny?

Nevím proč, ale můj šestý smysl bije na poplach.

Je také možné, že pan soudce nešel na ruku těm, kterým je výše trestu známa ještě před zahájením trestního stíhání. Jak říká „klasik spravedlnosti“ 50. let. „Řekl jsem vám výši trestu, to vám mám vymýšlet i zločin?“ Je možné, že pan soudce hatil „práci“ právě skupince – „mám svého policistu, státního zástupce a soudce.“ Je možné, že soudce Elischer se nedal zastrašit, ani koupit. Je možné, že má být pro ostatní „neposlušné“ soudce příkladem, jak je možné přijít o talár a být ještě lidsky dehonestován. Prostě on musí z kola ven, neposlouchá, soudí podle zákonů…

V uších mi zní jeho výrok, že nebude vypovídat před policií ani státními zástupci, že jim nedůvěřuje. Jestli to sdělí soudce s dlouholetou praxí, tak asi ví, o čem mluví. A co ubohý občan, v co má věřit v této zemi? Ve vymahatelnost práva a spravedlnosti?

Ať je, či není soudce Elischer vinen, celá kauza je katastrofální zpráva pro občany, s dopadem na naší, již tak narušenou důvěru v justici, orgány činné v trestním řízení. Jakýkoliv výsledek znamená konec kariéry soudce Elischera.

Černou kaňku již nikdo nikdy neodstraní, byť by byl nevinen. Zničený život, pošlapanou pověst mu nikdo nikdy ničím nenahradí. A vím, o čem mluvím.

Pro nás nezúčastněné, kteří si děláme úsudky na základě zmanipulovaných veřejných zpráv, někteří z vlastních zkušeností víme, že i jeho čeká celá řada bezesných nocí…