Seehoferovým nástupcem se stane nynější bavorský premiér Markus Söder, který od podzimních zemských voleb vládne se stranou Svobodných voličů (Freie Wähler). Ti budou vyvíjet mírný tlak na výraznější obhajobu zemských zájmů, ale jinak se bavorská politika změní patrně jen v detailech.

CDU je mohutný tanker, který si zvolna razí cestu německou konsensuální politikou. Ke změně kursu mírně vlevo zavelel v sedmdesátých letech nový předseda Helmut Kohl. V roce 2000 se prodrala ke kormidlu Merkelová a s neuvěřitelnou lehkostí prosadila obrat ostře doleva s cílem sebrat vítr z plachet druhé Volkspartei, sociální demokracii. To se podařilo dokonale. Programově naprosto bezradná SPD se dnes potácí v průzkumech mezi 10-20 %, přičemž její nynější předsedkyně je produktem hluboké personální krize strany. Napravo od CDU vyrostla Alternativa pro Německo (AfD) a nalevo v poslední době prudce posílili Zelení. Na obzoru se již rýsuje spolková koalice CDU/CSU/Zelení, čímž bude politická revoluce Merkelové, která od počátku své kariéry tíhla k zeleným programovým pozicím, definitivně završena.

Ale nejenom CDU, nýbrž celá německá politika se v éře Merkelové dramaticky posunula doleva. Radikální feminismus, zrušení povinné vojenské služby, odvrat od atomové energie, fanatický boj proti změně klimatu, sexualizace výuky na školách a samozřejmě ohromný posun k islamizaci Spolkové republiky. Stručně řečeno – náplní německé politiky se stala v plném rozsahu kulturní revoluce z roku 1968. Mohlo se to stát tak rychle a snadno proto, že němečtí politici měli přitom skoro bezvýhradnou podporu sedmé velmoci, univerzitních a akademických elit i umělecké obce. Celý (západo)německý establishment si bez potíží osvojil radikálně progresivistická východiska a s rostoucí agresivitou se vymezuje proti pravicově občanské AfD.

AfD je předmětem útoků od svého vzniku v roce 2013 a čím je úspěšnější, tím se jejich intenzita zvětšuje. Když se nedávno v Saské Kamenici (Chemnitz) zapojila do organizace protestů proti zavraždění německého občana migrantem, došlo k okamžité masivní mobilizaci celého mohutného společensko-politického soukolí, o které se vládnoucí elity opírají. Média uplatnila jako vždy širokou škálu manipulativních technik od předstíraného pochopení pro besorgte Bürger (ustaraní občané – ironické označení těch, kteří odmítají migrační politiku vlády), až po brutální lži typu pogrom na migranty! Zároveň zazněl jednotný hněvivý chór kartelových politiků od CDU až po Levici (die Linke), odsuzující demonstranty paušálně jako pravicové extremisty a nazis. Aktivizovala se Antifa a pokrokoví hudebníci promptně uspořádali v Saské Kamenici „antifašistický“ koncert. Někteří podnikatelé začali ve svých firmách organizovat politická školení, aby svým zaměstnancům vysvětlili, že je nemožné poctivě pracovat a budovat v SRN multikulturní pokrokovou a ekologicky uvědomělou společnost, a přitom být členem či stoupencem „pravicově extremistické“ AfD.