Ten nyní žije ve Spojených státech. Turecká policie při nedělní akci zatkla 24 lidí, především z těch médií, která jsou Gülenovi nakloněna. Prezident označil akci za likvidaci pokusu o státní převrat a jeho svržení. Ve vězení skončili dokonce i dva bývalí vysoce postavení policejní velitelé. Akce probíhala v celkem 13ti tureckých městech.

Erdogan během svého emotivního vystoupení vysílaného několika televizními stanicemi obvinil Gülena, že se prostřednictvím svých spojenců snaží vytvářet paralelní instituce, které mají rozložit současný systém v Turecku. 

Přitom ještě před rokem bylo možné považovat Gülena za Erdoganova spojence. V prvních letech u moci využíval nynější prezident Gülena a jeho vlivu v policejních kruzích, aby omezil vliv armády, které se od roku 1960 podařilo čtyřikrát svrhnout vládu.

Do otevřeného konfliktu se dostali loni, když policie začala vyšetřovat rozsáhlou korupci, do které byli zapleteni nejbližší spolupracovníci Erdogana, tehdy ještě premiéra. Nedělní zásah proti v Turecku nejprodávanějším deníku Zaman a zatčení jeho šéfredaktora spolu s ředitelem jedné z televizí blízkých Gülenovi je další eskalací konfliktu. Většina zatčených jsou novináři, nicméně úřady odmítají, že by šlo o pokus omezit svobodu slova. 

Evropská unie reagovala už v neděli na zátah vyjádřením komisaře pro sousedské vztahy Johannese Hahna, který prohlásil, že podobné akce nepřispějí ke sbližování Turecka s Evropskou unií, na což turecký prezident emotivně reagoval ve smyslu, že se Evropská unie nemá co vměšovat do záležitostí vnitřní bezpečnosti Turecka.

Šéfku evropské diplomacie Federicu Mogheriniovou ostrá reakce Erdogana zaskočila. Během její návštěvy Turecka před necelými dvěma týdny údajně vedla s prezidentem mimořádně konstruktivní jednání, která měla znamenat restart vztahů mezi novou Evropskou komisí a vládou v Ankaře, která nastoupila k moci poté, co byl Erdogan zvolen prezidentem. Turečtí představitelé se dušovali, že nechtějí do Evropské unie jen kvůli ekonomickým výhodám, ale i kvůli demokratickým hodnotám a právnímu pořádku, které v ní fungují.

Jak připomínají agentury, když se Erdoganova AKP v roce 2002 dostala k moci po těžké hospodářské krizi, zavedla v prvních letech své vlády řadu demokratických reforem. NATO uvádělo Turecko jako příklad muslimského státu s fungující demokracií, nicméně v poslední době se Erdogan stal terčem kritiky kvůli sklonu k autoritářství a potlačování opozice. Nedělní zásah a vlna politicky motivovaného zatýkání jistě k pozitivnímu obratu v tomto smyslu nepřispěje.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.