Během krátké doby jsme ztratili už čtvrtého vojáka. Chlapa, bojovníka, vlastence. Skutečného vlastence, který o vztahu k vlastní zemi nemluvil, ale prokazoval ho činy. A zase se vyrojily názory, že to byl žoldák, že tam neměl co dělat a bůhví, co ještě. Pitomost. To mohou říct jen ti, kteří o tom neví zhola nic. Naši vojáci působí v Afghánistánu na základě pozvání jejich vlády, tj. si tam naši přítomnost přejí. To zaprvé. A co tam dělají? Bojují proti teroristům. Chce k tomuto tvrzení někdo důkaz? Dobře, jeden za všechny. Tři vojáky, kteří padli v srpnu, zabil sebevražedný atentátník. Terorista. Čtvrtého vojáka, který se jako hrdina do vlasti vrátil ve středu, zabil terorista nejspíš taky, byť infiltrovaný do afghánské armády. To vám nestačí? Všichni bychom si našich kluků, kteří do takové mise dobrovolně jdou, měli maximálně vážit!

Pojďme dál. Výlevy komunistů nebo prolhaného obchodníka s neexistujícím opičím morem Okamury, snad už lidi přestávají brát vážně. Plácání o okupantech mají asi podobnou váhu, jako by za okupanty označili spojenecká vojska, která na naše území vstoupila v květnu 1945.

Vážnější je vystoupení bývalého ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka, který celý význam mise zpochybnil a vyzval ke stažení vojsk zpět domů. Proč takhle pan Zaorálek nemluvil ještě jako člen vlády? Měl jiné názory? Nebo si to myslel už tehdy a pokrytecky mlčel, aby si udržel flek? Ať platí první nebo druhá varianta, obojí je šílené.

Zaorálek by si měl uvědomit, co může svými výroky způsobit. Je to bývalý ministr zahraničních věcí a současný předseda zahraničního výboru Sněmovny. Je klidně možné, a zmínila to už řada vojenských expertů, že se jeho slova nakonec až k teroristům dostanou. Ti moc dobře uvidí, že pokud nám zabili jednoho vojáka, rozpoutalo to takovou debatu, tak pokud nám zabijí i další kluky, zvýší se šance, že je Česká republika stáhne z Afghánistánu pryč. A to přesně teroristé chtějí. Vždycky platí: nikdy nedělej to, co si přeje nepřítel!

Podobně závažné ohrožení životů našich vojáků způsobil prodejný pisálek Shabu z Lidových novin, které otiskly jeho článek s tajnými informacemi o operaci našich speciálních sil. Na titulní stranu si pan Shabu napsal „exkluzivně“. Hmm. Je to taková lidská troska, že je ochoten jen kvůli exkluzivitě zveřejnit něco, co může vést ke ztrátě lidských životů? Nebo to udělal na zadání svého pasáka, nejvyššího bosse holdingu Babiše? Skoro všude se špitá o tom, že Shabu dělá věci na Babišova zadání. A že by napsal něco bez jeho vědomí? Něco tak riskantního? Hahaha.

To, co se na politickém poli začíná dít kolem armády a obrany, je do nebe volající. Exministr zahraničí plácá a ohrožuje životy našich vojáků. Noviny našeho premiéra zveřejňují informace o přísně tajné operaci a opět ohrožují životy našich vojáků. A ministr obrany? Mlčí. On prostě mlčí! Jakto, že se okamžitě proti Zaorálkovi neozval? Jakto, že s ještě větší razancí než Zaorálek nedal hlasitě najevo, že žádné stahování absolutně nepřipadá v úvahu a že my Češi se nikdy nevzdáme?! Čím víc se zdá, že Metnar je obyčejná poslušná loutka, která dělá jen to, co se po ní žádá a samostatně nemyslí.

Zato se ale nejspíš velmi potichu začínají řešit některé důležité a drahé zakázky a jejich zadání tak, aby to dostali „ti správní kluci“.

Pamatujete ještě, co říkala Karla Šlechtová, když jí Babiš neumožnil na obraně pokračovat? Pavučiny, klientelismus a snaha o likvidaci zavedených špinavých praktik. Šlechtová bojovala, vojáci za ní stáli a čistila obranu od korupčníků. Tak na ni účelově vymysleli směsné „kauzy“, aby byl argument se jí zbavit. Kdyby na tom místě seděla i teď, velmi jasně by Zaorálkovi dala najevo, že takové skandální výroky by si politik jako on prostě neměl dovolit. Jenže obranu nevede rázná a pracovitá Šlechtová s vlastní hlavou, ale úřednicky se chovající poskok s dikcí robota, kterému dochází baterky. Asi máme to, co si zasloužíme. Na druhou stranu, možná lidi začnou konečně vnímat, jak se Babiš chová k lidem a jak je mu osud naší země totálně ukradený.

Nechci končit negativisticky. Je před námi 28. říjen. Nejvýznamnější svátek našeho národa. 100 let od vzniku samostatného československého státu. Slavíme celé jedno století od okamžiku, kdy se našim hrdinným předkům splnil sen. Vzpomeňme si na tehdejší hrdiny a učme to naše děti. Nezapomínejme mluvit ani o našich současných hrdinech. O takových, jakým byl štábní praporčík Tomáš Procházka.