• Luton, Muslimská populace 30%
• Nelson, Muslimská populace 40%
• Londýn, Muslimská populace 16%.

Takových měst je po celé Británii několik desítek, s jednotlivými čtvrtěmi velkoměst to bude do stovky. Islámská kolonizace Británie probíhá soustředěním na vybraná města a čtvrtě postupně přeměňované na kopie orientálních islámských obcí, cíleným vykupováním a osidlováním celých sousedství, z nichž je pak domorodé obyvatelstvo nuceno se stěhovat na venkov a do měst a sousedství dosud převážně domorodých. Vytvářejí se tak vyhraněné enklávy cizích kultur na domorodém území, kde se žije podle jiných než britských zákonů a tradic a mluví se desítkami jiných jazyků. Británie se tak kulturně a civilizačně tříští v neovladatelný apartheid. Z Londýna se za posledních 10 let vystěhovalo na venkov 600.000 domorodých Britů. Dalších pár milionů se přestěhovalo do jiných londýnských čtvrtí.

Celkové procento muslimů, celostátně odhadované na 5-6 procent, se v Londýně vyšplhalo na 16%, něco přes milion. Následkem přesunů jednotlivých etnik však vznikly čtvrtě, kde už téměř nepotkáte rodilého Brita, vedle čtvrtí vyhraněně britských, kde kromě rodilých Britů narazíte ještě tak na Poláky a hrstku dokonale integrovaných a sociálně úspěšných Indů.

Farmářský venkov a malá městečka zůstávají zatím téměř výlučně britské. Británie se štěpí na dvě kulturně nesmiřitelná teritoria. Tak se také dá vysvětlit, jak to, že celé komunity Britů islamizaci akutně nevnímají, protože na ni ve svých sousedstvích nenarazí, do muslimských sousedství nezabrousí a z dnes už přísně islamofilně cenzurovaných britských oficiálních médií se nic nedozvědí. Nejhůř jsou islámskou kolonizací zasaženy sociálně nižší třídy, které si nemohou dovolit přesun do dražších čtvrtí a v místech, kde trávili celý život, se stávají cizinci. Takovou čtvrtí je třeba londýnský Poplar, kde byl nedávno zavražděn český občan Zdeněk. V posledním sčítání z roku 2011 zaznamenala 23% domorodých Britů a 10% kategorie „jiných bělochů“. Naproti tomu se hlásilo 43% Bangladéšanů, 15% Afričanů a Karibijců,  zbytek byla kategorie „jiní“ nebo „neuvedeno“. Při prchajícím trendu bílých Britů můžeme dnes po pěti letech od sčítání brát Poplar jako čtvrť většinově islámskou.

To vše by možná ještě nebyl problém, kdyby se takovéto enklávy dokázaly začlenit do domorodé společnosti, jejích tradic a zákonů. To se daří všem přišedším etnickým či kulturním skupinám, s výjimkou muslimů, kteří se nejen, jako všichni ostatní, nestávají Brity ponechávajícími si základní prvky svých kultur, nýbrž nastoliteli svých kultur nad kulturou domácí. A na rozdíl od jiných etnik, která se pobritšťují, čím déle v Británii pobývají, se u muslimů děje přesný opak: Někdejší ochotná integrace první příchozí generace a britanizace generace druhé už v Británii narozené a vzdělané, se třetí generace již několik desetiletí proměňuje kázáním radikálních imámů v nenávistnou rozbušku inspirovanou tím nejagresivnějším a nejvražednějším výkladem islámu a ohrožující bezpečnost a stabilitu celé země. Nově příchozí z loňské a letošní migrační vlny si už s sebou přinášejí naprogramovanou nepřizpůsobivost a jejich integrace je prakticky nemožná. Napomáhají jim k tomu politickou korektností hypnotizovaní politici, média a univerzity hlásající povinnost většiny tolerovat excesy menšiny. Viz i slavný výrok Cameronův „než aby se muslimové přizpůsobovali nám, je důležitější, abychom se my přizpůsobovali jim“. Tím prakticky zvýhodňují radikalizaci muslimské komunity na úkor její liberalizace.

Stěžejní islámská idea, že muslimům je od boha dáno totalitně vládnout všem ostatním, je chytlavá zvlášť u mládeže, které se následkem fatalistického islámského nastavení mysli nedaří takový společenský a ekonomický úspěch jako jejich vrstevníkům jiných kultur. Že je to věc ideologická a ne rasová dokazuje průzkum vzdělanosti, podle nich na vrcholu stojí Indové a zcela na dně Bangladéšané, oba patřící k téže rase. Druhou populární ideou vštěpovanou muslimům radikálními kazateli typu nedávno do vězení odsouzeného Anjema Choudaryho je, že pobíráním sociální podpory muslimové plní islámský zákon, podle něhož bezvěrci musí na muslimy pracovat a odevzdávat jim daň zvanou džizia. Choudaryho poselství takto mladé muslimy zbavuje povinnosti vlastní obživy.