Dosti často se zúčastňuji výběrových řízení (zastupuji v nich ČLK) na zdravotnickém odboru Magistrátu hl. m. Prahy. Často tam slyším stesky odborných zástupců v této komisi, že jsou velké problémy se zajištěním pohotovostních služeb. Ve zdravotnictví jsem odpracoval 55 let, ale nepamatuji, že bych jako mladý specialista a potom již i jako zkušený lékař někdy odmítl účast v pohotovostní službě. Věděl jsem, že čím více budu v různých pracovních situacích, tím více se zdokonalím ve svém oboru. Nikdy mne nenapadlo že bych odmítl účastnit se pohotovostních služeb i jiné odborné činnosti. Snažil jsem se získat co nejvíce zkušeností a praxe v medicíně.

Nechápu, proč dnes mladí lékaři a také lékaři již s určitou praxí (v soukromých ordinacích) odmítají sloužit v pohotovostních službách. Divím se, že ministr zdravotnictví a prezident ČLK nezpracují vyhlášku Ministerstva zdravotnictví, která by každému lékaři nařizovala povinnou účast minimálně ve dvou pohotovostních službách měsíčně. Poslední dobou zřejmě lékařům z různých zdravotnických odborů jde spíše o obohacování finanční na úkor získávání zkušeností v lékařské praxi.

V mé generaci kolegové svou práci brali jako poslání, ne jako povolání. S úctou si často vzpomínám na profesora Martínka z urologie FN Královské Vinohrady, který říkával – je hodně povolaných, ale málo vyvolených. Lékařské fakulty a ČLK by měly všem kolegům různých lékařských oborů vštěpovat, že ve společnosti nevykonávají povolání nýbrž poslání. A Ministerstvo zdravotnictví společně s Ministerstvem financí a zdravotními pojišťovnami by od lékařů sice měly požadovat kvalitní lékařské výkony ale také jejich práci patřičně finančně ohodnotit. Tím by se zajistilo, že by nechyběly pohotovostní služby např. praktických lékařů, internistů, stomatologů, dorostových a dětských lékařů apod. v každém městském obvodu či regionu.

MUDr. Bohdan Babinec, CSc.