Po Breivikovu útoku v Oslu (77 obětí) se hovořilo o četných štvavých webech, které ho svým obsahem k útoku inspirovaly. Stejně tak po útoku Timothy McVeigha v Oklahoma City (168 obětí) byla tématem snadná dostupnost neonacistické literatury. McVeigh totiž našel inspiraci v neonacistickém sci-fi románu Turnerovy deníky.

Podobně po útocích v londýnské hromadné dopravě (56 obětí) i posledních pařížských vraždách se pozornost upírá k šíření myšlenek nenávistných džihádistů. Někteří dokonce hovoří i o zákazu islámu jako takového. V tomto případě jde o zvláštní paradox, neboť vraždy jsou velmi často považovány za jakýsi symbolický útok na západní svobodu projevu a jejich oběti jsou pak stylizovány do role mučedníků, kteří prolili krev v boji za tuto zásadní hodnotu.

K potírání svobody dochází již dnes. Právě ve Francii v reakci na vraždy v Charlie Hebdo došlo k mnoha případům represí vůči lidem, kteří jen využívali svého práva na svobodu projevu. V roce 2013 totiž francouzský parlament schválil zákon proti přímému či nepřímému schvalování terorismu. A tak ve stejný den, kdy vyšlo nové číslo Charlie Hebdo s čerstvou porcí karikatur proroka Mohammeda, byl zatčen komik Dieudonné. Napsal totiž na Facebook větu „Cítím se jako Charlie Coulibaly.“

Dieudonné přitom v minulosti o chlup unikl opletačkám s dalším francouzským zákonem proti svobodě projevu, který platí už od roku 1990. Pozval totiž v rámci svého vystoupení na podium známého popírače holokaustu Roberta Faurissona. Problémům se vyhnul jen tím, že se k jeho teoriím raději nijak nevyjádřil.

Jedním dechem nutno dodat, že existuje i tendence potírat „hate speech“, která by naopak mohla urážet cítění muslimů a provokovat jejich nechvalně proslulou extrémní část. Příkladem za všechny je další pokus o perzekuci nizozemského odpůrce islámu Geerta Wilderse.

Ať už budeme potírat islámský extremismus či dokonce islám jako takový, nebo extrémní islamofobii či dokonce kritiku islámu jako takovou, vždy tím vyhovíme především extremistům – odhodlaným odpůrcům svobody.

Islamofobie

Francouzské vraždy zneužila facebooková iniciativa „Islám v České republice nechceme“ k demonstraci proti islámu en bloc. Její předák se ve svém projevu netajil, že jejím konečným cílem je protiústavní zákaz vyznávání a propagace islámu jako takového.

Nelze přitom nevidět, že nárůst islamofobie tohoto typu je cílem džihádistů. Chtějí totiž, aby se co nejvíce muslimů odcizilo západní společnosti. Proto chtějí, aby jim co nejvíce Evropanů dávalo najevo, že je tady nechtějí a nemají je rádi za to, k jakému vyznání se hlásí. Každý odcizený muslim je potenciální rekrut extremistických skupin.

Al-Kájda a IvČRN mají tedy stejný cíl – rozdělit evropskou společnost na dvě polarizované skupiny vyznávající vyhrocené postoje, které byly donedávna považovány za extrémní.

Polarizace

Tragické by bylo nechat ovládnout veřejné mínění proponenty fundamentalistického islámu na straně jedné a obhájci tradičních hodnot na straně druhé, kde by tyto hodnoty určovali lidé typu Anders Breivik, Petr Hájek nebo Alexandr Dugin. Jednalo by se o polarizaci na dvě skupiny, jejichž cíle by se v zásadě příliš nelišily.

Určitá omezení, která nám vadí na islámu, bychom pak sami ochotně zaváděli. Saská Pegida třeba bojuje i proti rozvratu tradiční rodiny „genderovou ideologií“ a chtěla by obnovit „tradiční roli“ ženy. Ruské zákony proti „homosexuální propagandě“, ačkoliv se zde na rozdíl od Saúdské Arábie nepopravuje, ničí mnoha lidem život jen kvůli jejich vrozené sexuální orientaci. IvČRN požaduje absolutní zákaz propagace a vyznávání islámu.

Stejně tak se musíme vyvarovat toho, aby se nám diskuse o terorismu scvrkla na to, jakým způsobem omezit svobodu slova. Zda trestat spíše zprava propagaci islámského extremismu, nebo naopak zleva „hate speech“, která si bere na mušku islám.

Liberté!

Svoboda projevu zahrnuje i právo urážet. Jak kdysi prohlásil otec republikánského senátora a velké naděje nastávajících prezidentských primárek Randa Paula:  Svobodu projevu nemáme od toho, abychom si povídali o počasí. A jak by řekl lingvista Noam Chomsky: I Stalin a Hitler přiznávali svobodu projevu těm, s nimiž souhlasili. Skutečná svoboda projevu spočívá ve svobodě říkat věci, se kterými nesouhlasíme a které se nám přímo příčí.

Z levého břehu určitě ještě přijdou četné pokusy o omezení kritiky jiných kultur a náboženství. Nesmíme připustit, aby proti tomu na pravém břehu převážilo volání po omezování svobody projevu a vyznání těch, kteří mají tu smůlu, že se k jejich víře hlásí teroristé a vrazi.

Naopak musíme odstranit ta nemalá omezení svobody projevu, která existují již nyní, protože svobodu projevu a vyznání je třeba nekompromisně bránit před útoky ze všech stran.