Příčiny válek jsou stále stejné. Boj o moc, zdroje a vliv. Ti, kdo válku rozpoutají, v ní málokdy bojují, zatímco k válečnému strádání donutí jak napadenou zem, tak později svoji vlastní. Taky vás už napadlo, že kdyby nebylo vojska, tedy mužů ochotných bojovat za žold posvěcený nějakou tou ideou, nebylo by válek a mydlit by se museli jen diplomaté a obchodníci?

Podle knížky Lawrence Stona nazvané Rodina, sex a sňatky v Anglii, britské koloniální impérium tak úspěšně rostlo mj. i kvůli těžko dostupným sňatkům. V době, kdy majetek rodiny dědil jen nejstarší syn, který se navíc obvykle ženil poměrně pozdě, nezbývalo těm mladším, narozeným ve vyšších společenských vrstvách, v podstatě nic jiného, než kariéra v církvi nebo v armádě - pokud si chtěli uchovat svůj společenský status.

Po dvou letech strávených v Anglii jsem došla k názoru, že za britskou imperiální expanzí stálo tamní revmatické podnebí, ale jak to vypadá, byl za tím i nedostatek přístupného sexu a možnosti založit rodinu. Mládence tak doma nic nedrželo a byli ochotni bojovat za zájmy svých velitelů, i za své vlastní.
A funguje to tak dodnes. Vypadá to, že omezit nažhavenou válečnou připravenost snad může jen vysoká hodnota individuálního života ve společnosti, podpořená možností lidí aktivně utvářet svůj život, pracovat, cestovat a mít rodiny. A také psychická odolnost obyvatel vůči nenávistným kampaním s vypočítavostí postavených na pocitech méněcennosti, strachu, neznalosti a závisti.

Asi už také chápete, proč se války pořád opakují. Jediná obrana je v nás samotných - nenechat se zblbnout ideologií, zaslepit záští, hrabivostí a nesmyslným přesvědčením, že škoda se stane jen těm druhým. 

Publikováno se souhlasem vydavatele.