Daniel Raus: Pražské povstání a nebezpečí velké lži

05.05.2012 12:24 | Zprávy

Právě dnes si připomínáme začátek pražského povstání. Bylo to největší ozbrojené vystoupení Čechoslováků proti nacismu během 2. světové války.

Daniel Raus: Pražské povstání a nebezpečí velké lži
Foto: Hans Štembera
Popisek: Nespokojení lidé zvoní klíči. Ilustrační foto

Velké boje probíhaly také před budovou rozhlasu na Vinohradské třídě, kam si můžete i vy přijít zhruba za tři hodiny celou událost připomenout.

Adolf Hitler kdysi prohlásil, že lidské masy daleko spíš podlehnou velké lži, nežli malé lži. A skutečně, povedlo se mu přesvědčit mimořádně vzdělaný německý národ o totálním nesmyslu. Z dnešního pohledu je to neuvěřitelné, i když měl k dispozici propagandu a mocenský aparát. Mechanismus je ale jednoduchý. Trik spočívá v tom, že ony lidské masy se chytí do pasti, ze které není cesta ven. Jinými slovy: uvěřit velké lži znamená ztratit svobodu. 

Problém tehdejšího Československa rozhodně nespočíval ve víře v nějakou velkou lež. Neměli jsme šanci bránit se zlu, které rozpoutali jiní. Přišel rozpad státu, protektorát a šestileté temno, jež se stalo bojem o přežití v daleko větší šachové partii. A ta mezitím pohltila mocnosti, jež si naivně myslely, že Hitlerovi bude stačit malé sousto v srdci Evropy. Nechápaly velikost jeho lži. 

Pražské povstání bylo spontánní reakcí a projevem jasného postoje obyvatel protektorátu. Spontánnosti ovšem předcházely dlouhé přípravy exilu a našich důstojníků, mezi nimi bývalých legionářů, kteří chápali povstání jako reparát za absenci boje na počátku – po tragické dohodě mocností v Mnichově. Dobře věděli, že akce může být účinná jedině, když se k ní přidá česká policie, četníci, hasiči, tramvajáci a železničáři. 

Svoje plány měli tehdy ale i komunisté, a ti netoužili po návratu demokracie první republiky. Chtěli socialismus, ve kterém si měli být všichni rovni – až na ty, kdo si měli být rovnější, jak to později mistrně vystihl George Orwell. Byla to naprostá utopie, která po šesti letech nacistického teroru přinesla do naší země čtyřicet let totality. Jako by se opět potvrdilo, že lidé spíše uvěří velké lži, nežli malé lži. A když se to stane, zaklapne past a není kam uniknout. 

Pražské povstání, stejně jako zvonění klíčů v roce 1989, bylo odmítnutím velké lži a vyjádřením touhy po svobodě. Sklony mas k víře v mocné přeludy ale naneštěstí ani jedna z těchto událostí nezrušila.  

Publikováno se souhlasem vydavatele.

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: rozhlas.cz

Radek Koten byl položen dotaz

Nezávislost

Myslíte, že je šance, že se vymaníme ze závislosti na jiných? Proč bychom měli být věčně závislí na Rusku nebo USA?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – díl 380. Pavel Vrba – Můj Ahasver

19:10 Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – díl 380. Pavel Vrba – Můj Ahasver

Česká literatura uplynulé stovky let sestávala z mnoha originálních osobností. Mnohé z nich působily…