Svědčí to, podle Putina, o tom, že na Západě jsou „…lidé, kterým je drahá vlastní suverenita, analyzují situaci a nabírají odvahu rozhodovat v zájmu svých vlastních zemí.“ Jen tento krátký citát obsahuje hned několikerou jízlivost. Posmívá se euroatlantické nejednotě, vnucuje divákům představu osvobozeneckého hnutí, nastoluje otázku osamocenosti USA a vyvolává představu, že obraz Kazisvěta už nevisí v Kremlu, ale stěhuje se do Bílého domu. 

Nezúčastněnost Ruska prezident dokládá tím, že jeho ozbrojené síly nemají své základy jinde na světě, než ve dvou postsovětských republikách. Putin, podobně jako na jiném místě svého „statementu“, ovšem něco důležitého zamlčuje, tedy přítomnost ruských válečných plavidel ve Středozemí. Přitom ruský tisk právě dnes, vedle citovaných slov Vladimíra Vladimiroviče, píše, že k syrským břehům míří výsadková loď Novočerkassk. Do čela svazku vojenských plavidel se do deseti dnů postaví raketový křižník Moskva. V horizontu několika týdnů přibude i jediná letadlová loď admirál Kuzněcov. A to od chemického vyostření konfliktu Rusko posílilo své námořnictvo v regionu už o tři plavidla. V rámci své Nezúčastněnosti se Putin také nezmínil o námořní základně v syrském Tartusu. Ono jde spíše než o základnu, o malé logistické centrum, ovšem polyfunkční. Třeba jako vstupní brána pro zbraně pro Damašek.  

Nezúčastněnost vypadá ještě jinak po pročtení té pasáže, ve které Putin ustupuje i varuje. Protiletecký komplex 3RK S-300 nakonec Sýrie dostane, pokud se Moskvě nebude líbit další vývoj situace. Putin pak jakoby ustupuje, když připouští intervenci proti Asadově režimu, ovšem za dvou nepravděpodobných podmínek. Sankce RB a k tomu nezvratné důkazy. Pravděpodobnost, že by Rusko uznalo západní indicie je momentálně minimální. Putin ale tvrdí: „…nebráníme Sýrii, ale současný světový řád.“ Jinak by šlo o agresi, kterou pod jakoukoliv záminkou je možné provést proti kterékoliv zemi světa.  

Nezúčastněnosti to dodává jiný smysl. Ruský tisk se znepokojením píše o snaze Američanů naklonit si Írán, o tajné diplomatické misi Ománu a amerického diplomata z OSN v Teheránu. I o rostoucí síle Saúdské Arábie. O obavách z porážky Asadova režimu, která by přivodila na styčné linii rusko-izraelsko-americko-arabských zájmů nepředvídatelnou nestabilitu. Ta by mohla přeskočit do Ruska a jeho satelitů. Putin se od samého vypuknutí ‚Arabského jara‘ křižuje už při pouhé zmínce o revolucích. Teď právě vyzval ruskou inteligenci, aby lidi varovala před pokušením nové revoluce. A je dobré zaznamenat i další Putinova prohlášení krátce před summitem G20 v Petrohradu.  

Zvažuje prý schůzku s aktivistou zákonně diskriminované komunity LGBT, přemýšlí o změně diskriminačního zákona o NGO.  

A ještě něco: Putinova popularita aktuálně klesla za Ruskou pravoslavnou církev a Akademii věd