Vážení přátelé, milí rozhlasoví posluchači, v klasické české literatuře jsme kdysi čítali o hospodářích, kteří odešli na výměnek. Předali statek nejstaršímu synovi a sami si vymínili pobyt v nějakém menším domečku nebo místnosti na usedlosti. 

Vzhledem k nízkému průměrnému věku si asi výměnku neužili, nicméně děti a vnoučata jim byly nablízku, přímo v denním kontaktu. Na jídlo chodili většinou k synovi a dokázali ještě nejen poradit, ale i drobně pomoci s nenáročnými pracemi. 

Současná situace je radikálně jiná: děti bývají vzdáleny od rodičů desítky kilometrů, vídají se jen o svátcích. Málokdo si může dovolit vzít své stárnoucí rodiče k sobě do malého bytu, když v něm jsou ještě nedospělé vlastní děti. A právě tato skutečnost dala dnes název nové generaci, které se říká sendvičová.