Tento fakt nicméně nemusí - alespoň prozatím - centrální bankéře dvakrát trápit, neboť americká ekonomika není v situaci, která by si agresivní povolování měnových šroubů žádala.

Třebaže nejnovější čísla značí mírné zpomalení růstu, celková kondice americké ekonomiky zůstává solidní. Pokrizová hospodářská expanze se tento měsíc stala vůbec nejdelší v moderní americké historii (minimálně od roku 1854, odkdy NBER eviduje data), byť je pravdou, že s průměrným roční růstem 2,3 % patří k těm nejslabším. Možná ještě přesvědčivější je tak pohled na trh práce, respektive míru nezaměstnanosti, která se aktuálně pohybuje na padesátiletém minimu. V tomto kontextu můžeme plánované uvolnění měnové politiky zařadit do škatulky tzv. „insurance cut“, tj. preemptivní snížení sazeb (my počítáme na horizontu 12M se snížením o 50 bp), motivované obavou z dopadů obchodních válek nebo nízkých inflačních očekávání.

Holubičí obrat Fedu pak pochopitelně výrazně zamíchá kartami také na rozvíjejících se trzích. Rozvolnění globálních měnových podmínek již využili centrální bankéři v Jižní Koreji, Indonésii, JAR nebo Rusku, které odstartovaly cyklus snižování sazeb ještě před Fedem. Extrémním případem je pak Turecko, kde politický tlak prezidenta rezultoval dokonce v pokles sazeb o 425 bp. Dohromady to svědčí o výrazně komfortnější pozici těchto ekonomik, které se nyní mohou ze strany centrálních bank dočkat dodatečných měnových stimulů, aniž by se jejich měny dostaly pod masivní tlak.

Vyčkávací taktiku naproti tomu zvolila Česká národní banka, která - navzdory nastavení trhu ve prospěch agresivního snižování sazeb - doposud kurz měnové politiky dramaticky nezměnila. Její reakční funkce bude nicméně muset brát v potaz nejen politiku Fedu, ale také ECB, která chystá další kolo měnové expanze na září. Už jen proto bude zajímavé sledovat čtvrteční zasedání ČNB a zejména její novou prognózu, která napoví, zda i čeští centrální bankéři nemají v plánu postupně otáčet kormidlo...