Historie dává tušit, že pokud ano, ne nikterak dramatický. Když v roce 1998 “Les Bleus” naposledy vyhráli světový šampionát, byli zároveň pořadatelskou zemí, což se projevilo ve vyšších výdajích na infrastrukturu. V průběhu současného turnaje se nicméně musela francouzská ekonomika spokojit s toliko vyššími spotřebitelskými výdaji (potraviny, alkohol, elektronika), těsně po jeho konci lze očekávat i zvýšenou sportovní aktivitu Francouzů. Celkový bezprostřední dopad na růst tak zůstane spíše omezený a krátkodobý. Co však titul světových šampionů historicky přece jen přináší, je nárůst spotřebitelské důvěry v ekonomice, což by mohlo zvrátit aktuální klesající trend.

Větší přínos tak v souvislosti se světovým šampionátem může paradoxně čekat na jiné ekonomiky. Řeč přitom není ani tak o hostitelské zemi - Rusku - kde místní vláda slibovala zvýšení hospodářského růstu v důsledku vyšších turistických příjmů či masivních infrastrukturních výdajů. Pravdou totiž je, že dopad podobných sportovních mega-akcí (MS v Rusku stálo 13,2 mld. dolarů) na růst je většinou na úrovni statistické chyby. Vítězem - co do přínosu pro domácí ekonomiku - je tak nakonec především Švýcarsko. Jak je to možné? V této alpské zemi totiž sídlí mezinárodní fotbalová asociace (FIFA), ale třeba i Mezinárodní olympijský výbor, tudíž zde plynou miliardové sumy za pořadatelství, zejména prodej vysílacích práv.

Z jiného úhlu pohledu však mohou největší sportovní svátky působit na hospodářství dokonce negativně. Dle poznatků Mezinárodního měnového fondu totiž nadšené sledování vlastních reprezentantů v průběhu pracovní doby snižuje výkonnost pracovníků, tj. přináší čistou ztrátu produktivity. Ještě štěstí, že si naši borci byli tohoto efektu dobře vědomi a pro jistotu se na světový šampionát znovu nekvalifikovali…