Pokud jde o dospělé rodinné příslušníky, již před mnoha léty jsme se dohodli, že si budeme o vánocích věnovat pouze malé symbolické dárky a zaměřili se především na rodinnou pohodu. V loňském roce jsem např. oběma starším vnoučkům zhotovil pevné chůdy se dvěma výškovými úrovněmi stupaček a dřevěné pistolky na střílení gumičkami. Čtrnáctiměsíční vnučku jsem potěšil více než čtyřicet let starým překližkovým kočárkem, který jsem tehdy vyrobil dceři k narozeninám, a který po přebroušení a přelakování nadchnul i naši malou vnučku.

Celá desetiletí jsem již v předvánočním údobí nenavštívil žádný supermarket přeplněný nervózními lidmi zoufale hledajícími nahonem nějaké vhodné vánoční dárky. Vhodné drobnosti, které mne svou funkčností příležitostně zaujmou, si již s velkým předstihem nastřádám pro své blízké během běžného roku. Malé Kamilce jsem letos zhotovil lehké dřevěné zábradlíčko, které jsem již s předstihem přichytil na stěny pod hlavní zábradlí u schodů z horního podlaží na náš výměnek, což vnučka nadšeně ocenila, že má teď svoje zábradlíčko „pro Kamilku“ a může sama bezpečně scházet ze schodů. Dále ji namontuji novou dřevěnou houpačku na kryté terase před obývacím pokojem.

Kamilka oceňuje dárky, vyrobené strýčkem a dědouškem. S nově přelakovaným dřevěným kočárkem od dědy si před 42 léty hrávala již její  maminka.

Samotný Štědrý den se snažím organizovat v podstatě téměř tradičně. K obědu uvařím pikantní česnekovou polévku pro celé příbuzenstvo v domě, při štědrovečerní večeři si dám jeden kus kuřecího řízku se třemi lžícemi bramborového salátu (zatímco má žena a dcera si dají tradiční porci kapra) a potom až u stromečku sním tři-čtyři kousky cukroví, jednu mandarinku a dám si šálek kávy. Odměnou za tento přístup je mi potom příjemný pocit „nepřežranosti“ jak po zbytek večera, tak během následujících svátečních dnů.

Ač jsem formálně ateista, před rozbalováním dárků u rozsvíceného stromečku přečtu svým pěti vnoučatům z bible část evangelia podle Lukáše pojednávajícího o okolnostech narození Ježíše a následně zdůrazním nesmírný přínos Ježíšova poselství, pokud jde o mezilidskou solidaritu a lásku k bližnímu. Vyslovím také naději, že jev, který provozuje část současné zhýralé společnost, která degradovala vánoční svátky na „slavnost plného břicha“ a nehorázných, mnohdy zbytečných nákladných nákupů, je dočasným jevem, který bude v budoucnu zřejmě překonán. Vnoučky nabádám, aby se učili žít skromně a těšili se z toho, co mají a mysleli také na jiné děti, které nejsou tak šťastné jako oni.

K vánocům přeji svým kolegyním a kolegům seniorského věku z i60 hodně pohody a zdraví do dalšího roku.

Drahomír Jurajda