„Dezinformace je lež, která to o sobě ví“….. je to šíření lži, záměrné šíření lži“.

První tvrzení – „dezinformace je lež“. Pokud je slovo dezinformace lež, tak proč potom používat matoucí slovo dezinformace. Proč je slovo dezinformace matoucí? Máme pojmy iluze a deziluze. Stabilita, stabilizace a destabilizace, aktivace a dezaktivace, integrace a dezintegrace, orientace a dezorientace. Přípona „ dez“ mění činnost v její zápor. Takže slovo dezinformace je záporem informace, tj. NEinforamce. Dezinformování vyjadřuje NEinformování, zamlčení informace. Takže proč dnes nahrazuje mainstream i alternativa výmluvné slovo lež logickým a sémantickým nesmyslem dezinformace!?

Další tvrzení v definici, která se tak paní Šojdrové líbí je „.lež, která to osobě ví.“ Na to musím říct, že ani lež a ani omyl určitě neví že jsou omylem, nebo lží. Podívejme se na to podrobněji. Lež i omyl je výsledkem poznávání ve smyslu míry shody tvrzení se skutečností. Subjekt (člověk i živočich) poznává objekt, předmět svého zájmu. Podvědomě vnímá i objekty, které nejsou předmětem jeho zájmu. Na základě poznávání subjekt vyslovuje tvrzení, formuluje názor, buduje teorii. Tvrzení nemůže vědět, že lže. Člověk ano. Pokud člověk ví, že jeho tvrzení neodpovídá skutečnosti, pak lže. Pokud vysloví nepravdivé tvrzení a neví, že toto tvrzení neodpovídá skutečnosti pak žije v omylu. Pokud svůj omyl předává dál, pak lže. Sice neúmyslně, ale lže. Subjekt však lží může sledovat další cíle, proto používá lež záměrně. Sleduje to, aby jiného člověka uvedl v omyl. Tím, že uvedl jiného člověka v omyl získá pro sebe ekonomickou, nebo mocenskou výhodu. Takže máme člověka, který říká pravdu, úplnou; člověka, který říká pravdu částečnou; člověka, který říká více nepravdy, než pravdy a člověka, který vysloveně lže. Pravda je míra shody tvrzení ze skutečností. Pravdivost je vlastnost tvrzení. Míra shody názoru se skutečností má svůj mravní rozměr. Ospravedlnění omylu, pochopení pro šíření neúmyslné lži, pokud byl jiným tvrzením uveden šiřitel v omyl a mravně odsouzení hodné šíření úmyslné lži. Pokud byla prokázána škoda způsobená jinému úmyslným šířením nepravdivého tvrzení za účelem získaní výhody pro šiřitele nepravdy, pak je možné postihovat takovéto tvrzení i právním postihem. To platí i v případě, kdy sice škoda nebo újma na zdraví nenastala, ale mohla nastat. Tady závisí na míře pravděpodobnosti. Něco jiného je běhat a křičet v naplněné diskotéce k prasknutí se zamčeným nouzovým vchodem „ bomba … pozor bomba …“ A něco jiného je vyhlásit, že dříve nebo později zasáhne zemi asteroid Apophis. Obě tvrzení však spadají do sféry poplašných zpráv.

Paní europoslankyně dále v besedě říká „…tam, kde se začínají šířit dezinformace, které nabádají k násilí, k organizovanému násilí, které štvou lidi proti sobě, tak tam je ohrožena bezpečnost, tam končí svoboda těch lidí, kteří po digitálních sítích po sociálních sítích šíří násilí, nenávist jedněch proti druhým…“ V tomto ohledu má pravdu. Po sarajevském atentátu v roce 1997 politika značně zhrubla, respektive přišli politici s vulgárním slovníkem. Vznikl internet s anonymitou píšících, co ve skutečnosti znamená ztrátu sociální kontroly. Názor se tříbí v diskusi. Ta však může mít různou formu.

Podívejme se na formu diskuse. Ve vědě, v politice i v české hospodě se vždy bojovalo o prosazení svého správného názoru.  Jeden vědec, politik může říct druhému s patřičnou taktností „… pane kolego, vážím si vaší práce, ale v tomto bodu nemáte pravdu a já uvádím proti vašemu tvrzení tyto argumenty: …“. Vyjádření může být i dehonestující „ --- pane kolego, vy se mýlíte celý život a i v tomto bodě jste nezklamal, co tvrdíte je bohapustý nesmysl. Ještě jsem stále nepustil zlé emoce z řetězu. „Kolego, co tady tvrdíte, je lež a za ní by vás měli na hodinu z oddělení vyrazit.“ Můžeme ještě řeporyjsky přitvrdit „… vezmu koště ty vole a rovnou tě s ním přerazím ty z……“ Kdo má fantazii, nebo čte diskuse na internetu dokáže uvést ještě drastičtější věty. Kam takové řeči v praxi vedou vidíme v historii. Bartolomějská noc a vyvraždění Hugenotů, Křišťálová noc v roce 1938 v Německu, Volyňský masakr v roce 1943 a další včetně konce dvacátého století a jednadvacáté století těchto událostí není ušetřeno. Jakoby pokrok na nenávist a masakry neměl vůbec žádný vliv.

Psychologové, právníci i někteří politici oprávněně zvoní na poplach a hledají nástroje, jak agresivitu zastavit nebo aspoň umírnit. S nástroji je však vždy problém. O starém nástroji ohni se říká, že je dobrý sluha a zlý pán. Právní nástroj proti lžím, po kterém volá naše evropská komisařka i naše europoslankyně, může být použit i zneužit. Někoho postihne výtkou „ty, ty ty…“ a jiný dostane pět a půl roku natvrdo. Navíc, kdyby každého, kdo vysloví nenávistný projev na internetu, kdyby každého projev nenávisti měli odsoudit do vězení, pak by museli postavit desítky a desítky hodně velkých věznic.

Rozhodně je v tomto směru potřebné podniknout účinné kroky. Dekret Evropské komise to nevyřeší a soudy jsou schopny řešit pouze důsledky s tajným přáním, že rozsudky budu mít i preventivní účinek. Krátkodobě ano. Pak samy rozsudky prohloubí už dost tak nahromaděnou frustraci, která je příčinou agresivity.

Měli bychom rozlišovat, zdali chceme řešit pouze agresivitu názorů, šíření nenávisti, nebo chceme řešit i obsah takových názorů, které jsou zbaveny agrese i nenávisti? Co nám na to říká naše europoslankyně? „Tady přece nejde o názor … názory může mít kdokoliv … když někdo nabádá k násilnému převzetí moci, aby lid vyšel do … to už není názor, to je šíření informací, které budí nějaké emoce, to je určitý záměr … tady platí svoboda názoru kdokoli může mít názor, ale zde jde o to k čemu jsou lidé vybízeni ….“ A teď se dostáváme k podstatě věci k jádru pudla. Nikdo nic nemá proti tomu, že budete šířit informaci o tom, jak jste byl na večeři s bytostmi s planety Krypton a jaký to byl krásný večer, jak jsou Kryptoňani milý humanoidi. Ale když vyslovíte názor, že mocní v Bruselu svými rozhodnutími poškozují zájmy českých občanů a vláda je papežštější než papež při jejich plnění, pak vás může čekat nemilé překvapení. Paní europoslankyně říká „…když někdo nabádá k násilnému převzetí moci ….“ Tady se dostáváme k opozici parlamentní i mimoparlamentní. Vždy jsem si myslel, že posláním opozice v demokratickém politickém systému je oponovat špatným vládním řešením, připravovat se na nové volby v kterých bude usilovat o vítězství a převzetí vládní odpovědnosti. Pokud nastanou příznivé okolnosti dovoluje ústava vyslovit vládě nedůvěru parlamentem a vyhlásit předčasné volby. K vyslovování kritických názorů mají poslanci a senátoři poskytnutou imunitu. Tu mají právě pro to, aby v rozsahu vymezeného zákonem, použili násilí a zvrhli moc vlády neschopné, nebo vlády škodící.

Mimoparlamentní opozice to má těžší. Má zaručenou svobodu projevu, které se hlásí i paní europoslankyně. Volá však po odpovědnosti. Uvedla: „…souhlasím s tím, že svoboda projevu je základ pro demokracie, ale svobodu musí doprovázet zodpovědnost. Nemůže být svoboda bez zodpovědnosti a každý kdo poruší zákon, musí počítat s tím, že je to jeho zodpovědnost a ta zodpovědnost nás všech je za naše bezpečí“. A tady nám naznačuje, že svoboda po projevu až tak zaručena být nemusí.

Odpovědnost. Důležité slovo. Ptám se jaká je odpovědnost Evropské komise a Evropského parlamentu, když mají státy EU značné ekonomické problémy, obyvatelé přicházejí inflací o úspory, podniky plánují utéct za lepšími podmínkami do USA, Číny, Indie atd? Jak dopadla bezpečnost v Evropě? Statisíce padlých. Nebo občané Ukrajiny i Ruska nejsou Evropani, takže je nemusíme počítat a soucítit s jejich pozůstalými? Jak to, že mocná Evropa dovolila navodit podmínky pro vznik války, která může, taky nemusí přerůst v celoevropský konflikt? Může za tento stav arogance politiků kolektivního západu, nebo snad musíme věřit tomu, že ruský prezident se 24.2.2022 vzbudil, kouknul do kalendáře a zjistil, že je prázdný. Tak si řekl, co bych tak dnes mohl dělat a hned si odpověděl, odzbrojím Ukrajinu a s ní i NATO. Myslím si, že měl pro roky 2022 a další jiný plán. Chtěl pozvednout životní úroveň obyvatelů Ruska a ne válčit. Dle mínění EU je Rusko agresorem a EU sama u sebe žádný podíl viny nevidí. Zpět k odpovědnosti. Má nést odpovědnost pouze mimoparlamentní opozice za svá slova, nebo má nést odpovědnost za vývoj skutečné situace politik u vesla?

Abych shrnul její vyjádření. Opozice musí nést odpovědnost. Názor může mít každý, ale nesmí ohrožovat honorované bytí stávajících poslanců v zákonodárných orgánech a politiků v exekutivě. Lež je lež, pardon dezinformace. která ví o sobě.  Pochopil jsem. Jdu si koupit knihu Jaroslava Haška Dějiny Strany mírného pokroku v mezích zákona. Pouze si kladu otázku, když se paní europoslankyni líbí věta: „Dezinformace je lež, která to o sobě ví“ a nevidí v ním logický problém, jak může posoudit složité nařízení EU a jeho vhodnost pro české občany?