Z Jáchymovského pekla a 16 trestaneckých táborů z doby těžby uranu kromě této památky nezůstalo nic. Vše zlikvidovalo Ministerstvo vnitra. Ale tuto památku, dnes nazývanou Rudá věž smrti, přeci jen z nejasných důvodů nechalo stát.
Snad jen proto, že to byla větší průmyslová budova v blízkosti města (Ostrov nad Ohří), která by se někdy později mohla využít. Teď se tedy tato jediná zbývající památka na Jáchymovské peklo ocitla na seznamu světového kulturního dědictví. Zde určitě nehrálo roli, zdali Rudá věž smrti přispěla k dějinám hornictví, ale v popředí zřejmě mohla stát ochrana jedinečné památky před možnou likvidací. Samozřejmě není otázkou dalšího šetření, proč se komunistické Ministerstvo vnitra budovu postavenou podle sovětských plánů rozhodlo ušetřit, ale proč se doposud ani Ministerstvu vnitra, ani Ústavu pro studium totalitních režimů a ani Konfederaci politických vězňů do dnešního dne nepodařilo postavit památník pro politické vězně z jáchymovských trestaneckých táborů.
Rudá věž smrti je na první pohled nezajímavá průmyslová budova na úpatí Krušných hor. Navíc zastrčená za haldami sutě a hlíny, na kterou není vidět ani jen z půl kilometru vzdálené silnice z Dolního Žďáru do Jáchymova. 150 metrů dlouhou budovu z červených cihel tvoří dvě přízemní křídla, která odděluje sedmipatrová věž a která by mohla být i starou hasičskou věží. Za jinak fádní fasádou nezajímavé budovy se ovšem skrývala velká tajemství: zásobníky pro uranovou rudu ze všech jáchymovských dolů (později také z Přbramska a H.Slavkova), drtičky a mlýny uranové rudy, třídící věž a expediční sklady pro barely a bedny s koncentrovanou rudou pro odvoz do Sovětského svazu. Do skladů se po každé směně ruda svážela nákladními auty Jáchymovských dolů, ručně vyložila do zásobníků a stovkami vězňů v první fázi ručně oklepávala a připravovala k drcení v kulových mlýnech. Drť a prach z mlýnů dopravovali vězni výtahem na špičku věže, odkud se prach propadal proudem bočního vzduchu z fukarů a síty na dno věže.Proud vzduchu odděloval uranovou drť a prach od prachu bez uranu. Vězni pracující na rampě třídírny často pozorovali mraky černého prachu vycházející z oken věže. Velká většina vězňů práci v tomto prostředí nemohla přežít a také nepřežila.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV