Lula, který vládl v letech 2002 – 2010, se stále těší vysoké úrovni popularity, zejména na severovýchodě Brazílie. Když se v roce 2018 tento původní profesí dělník ucházel o znovuzvolení, postavil svou kampaň na pozitivních výsledcích svého předchozího funkčního období se sloganem „Udělat Brazílii znovu šťastnou“. Během čtyř let od zvolení Bolsonara měla jeho vláda dramatický dopad na brazilskou společnost. Katastrofální nezvládnutí pandemie COVID-19 udělalo z Brazílie druhou nejvíce zasaženou zemi na světě s více než půl milionem mrtvých. Odlesňování a nelegální těžba surovin v domorodých oblastech dosáhly během jeho funkčního období rekordní úrovně. Bolsonarovo nepřátelství vůči soudnictví, klientelismus, militarismus a nepotismus trvale oslabily již tak křehkou brazilskou demokracii.

V roce 2016 byla levicová prezidentka a Lulova nástupkyně Dilma Rousseffová obviněna z korupce a během parlamentního puče sesazena. Dělnická strana byla následně vytlačena z výkonné moci i přes vítězství v prezidentských volbách o dva roky dříve. Mnoho odborníků v Brazílii i mimo ni tento postup odsoudilo jako nedemokratickou politickou změnu, která svědčí o znepokojivé erozi demokracie. O dva roky později se Lula ucházel o třetí funkční období v prezidentských volbách v roce 2018, ale jen pár měsíců před volbami byl uvězněn za údajnou korupci. A kvůli pochybnému soudnímu procesu, který se vyznačoval rychlostí, podivným načasováním a nedostatkem hmatatelných důkazů, musel Lula z vězení sledovat, jak jeho chráněnec Fernando Haddad ve druhém kole proti Bolsonarovi neuspěl. Sergio Moro, soudce, který Lulu poslal na osm let do vězení, se stal Bolsonarovým ministrem spravedlnosti.

Od Lulova propuštění v listopadu 2019, po 580 dnech věznění, je Dělnická strana v očích části brazilské společnosti pevně spojována s korupcí a špatnou správou věcí veřejných. Lula, který ve svých 76 letech kandiduje ve své sedmé prezidentské kampani, tak hodlá napravit i neprávem pošramocenou pověst vlastní strany. Přestože Dělnická strana si na celostátní úrovni stále vede dobře a zůstává hlavní opoziční silou vůči pravicové vládě, její místní základna od roku 2016 eroduje. Ve volbách v říjnu 2016 získala 254 obcí, což je méně než 644 v roce 2012. V roce 2020 strana vyhrála pouze 183 obcí a žádná hlavní města federálních států, což se stalo poprvé od konce vojenské diktatury v roce 1985.

Lula doufá, že porazí bývalého vojenského důstojníka a krajně pravicového prezidenta Bolsonara tím, že kolem něj postaví širokou demokratickou frontu. Za tímto účelem Dělnická strana obnovila dialog s některými členy Brazilského demokratického hnutí, které bylo do roku 2016 jejím středopravým spojencem. Tato strategie smíření s pravicovými elitami je známkou toho, že agenda Dělnické strany se stává liberálnější a potvrzuje přesměrování do středu politického spektra. Nicméně „dělníci“ navázali spojenectví i s krajně levicovou Stranou socialismu a svobody.

Podpora prezidenta Bolsonara na konci listopadu 2021 klesla na 19 %, zejména kvůli jeho katastrofálnímu nezvládnutí pandemie COVID-19. Od ledna 2022, kdy se pandemie stabilizovala, jeho podpora opět pozvolna narůstala. I přes několik neúspěchů, zejména zvýšení cen pohonných hmot, se rozdíl mezi Bolsonarem a Lulou snižuje. S ohledem na tuto skutečnost hlava státu hledá podporu mezi evangelíky, aby přilákal věřící voliče. Od srpna 2012 Bolsonaro opakovaně útočil na elektronický volební systém, přestože se v Brazílii používá již 25 let, což vyvolává obavy, že v případě porážky odmítne uznat výsledek voleb. Takže i přes zdánlivě pohodlný (12 %) náskok v průzkumech není vítězství Luly da Silvy zdaleka zaručeno. Aby si udržel vedení, bude muset upevnit heterogenní politickou alianci a vytvořit kolem sebe skutečně demokratickou frontu schopnou „tropického Trumpa“ porazit.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele