V Africe je součástí iniciativy Pás a stezka 40 zemí. Čína je předním obchodním partnerem a zároveň největším věřitelem Afriky. Západ Peking kritizuje, že sleduje v Africe pouze vlastní zájmy a obyčejní Afričané ze spolupráce z ČLR nic nemají. Čínský dar jedné miliardy dávek vakcín proti Covid-19 Africe a příslib výroby dalších 400 milionů dávek na kontinentu však vyvrací toto tvrzení, neboť Peking se tak snaží vyvážit nerovnoměrnou distribuci vakcín mezi bohaté a rozvojové země. Čína má přirozeně své zájmy, ale ty slouží ku prospěchu i samotným Afričanům. Podle průzkumu panafrického institutu Afrobarometer z listopadu 2021 věří 63 % Afričanů, že Čína má na jejich zemi pozitivní vliv. Výkladní skříní ČLR v Africe je Tanzánie, která se na Peking orientovala již v éře studené války za vlády prezidenta Nyerereho, dobrého přítele Mao Ce-tunga. Metropole Dar es Salaam tak zcela změnila svou tvář díky čínské výstavbě.

Západ tvrdí, že Peking se snaží Afriku zadlužit, aby na ni zvýšil svůj vliv. Čínská strategie výměny infrastrukturních projektů za nerostné zdroje sice vedla k finančním potížím mnoha afrických zemí, problém však spočívá v nedostatečné transparentnosti. Polovina čínského dluhu kontrahovaného africkými zeměmi je takzvaný skrytý dluh, kdy nejsou známé přesné podmínky a stav splácení, což vystavuje ČLR kritice a podezření. Čínské zájmy v Africe se soustředí na získávání komodit. Obchodní nerovnováha je obrovská – africké produkty představují přibližně 4 % celkového čínského dovozu. Avšak není toho moc, co by Číňané mohli dovážet z Afriky kromě surovin a nerostů. Situace se nezmění, dokud afričtí lídři nebudou požadovat přenos technologií a know-how. Vyplatilo by se jim se učit se od samotné Číny. To předpokládá vůli afrických vůdců jednat a vyjednávat ve prospěch lidu. Nejprve bude potřeba odstranit korupci na všech úrovních, a aby Afričané zvýšili vliv při jednání s Čínou, musí posílit regionální integraci. V tomto ohledu již bylo vynaloženo určité úsilí, včetně zahájení prací na kontinentální zóně volného obchodu a připravované celní unie.

Rusko využívá diplomatické spory afrických států se západními mocnostmi jako odrazový můstek k rozšíření své přítomnosti na kontinentu. Od Libye po Nigérii, Etiopii a Mali, Moskva buduje v posledních letech klíčová strategická vojenská spojenectví a těší se stále příznivější pověsti v celé Africe. Ústředním bodem tohoto úsilí je nabízení alternativ zemím, které se staly nespokojenými se západními diplomatickými partnerstvími. Druhý rusko-africký summit je naplánován na rok 2022. Na zahajovacím summitu v Soči v roce 2019 prezident Vladimir Putin slíbil, že „Rusko se nebude podílet na novém přerozdělování bohatství kontinentu, ale je připraveno zapojit se do soutěže o spolupráci s Afrikou.“ Rusko podepsalo dohody o vojenské spolupráci s Nigérií a Etiopií, přičemž Afrika představovala v letech 2016 až 2020 18 % ruského vývozu zbraní. Žoldnéři Wagnerovy skupiny také poskytovali přímou pomoc generálu Haftarovi v Libyi a vládě Středoafrické republiky, kde je slabý prezident Faustin-Archange Touadéra v podstatě udržován u moci ruskými svaly. Kreml však spojení s touto polovojenskou organizací popírá.

Američtí zákonodárci zastavili plánovaný prodej zbraní do Nigérie za miliardu dolarů kvůli obvinění z porušování lidských práv ze strany vlády, avšak o méně než měsíc později Rusko podepsalo dohodu s administrativou prezidenta Muhammadu Buhariho o dodávkách vojenského vybavení, výcviku a technologií nigerijským silám. Tato souhra faktorů dláždící cestu pro budování ruského vlivu byla ve hře i v Etiopii. Rusko poskytlo podporu vládě premiéra Abiy Ahmeda poté, co ji odepřel Západ v reakci na povstání v severní Tigraji. Americký ministr zahraničí Antony Blinken dále vyvolal hněv Addis Abeby tím, že obvinil vládní síly v Tigraji z „etnických čistek“. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov se následně v červnu 2021 setkal s etiopským protějškem Demekem Mekonnenem. Moskva pokračovala s rozmístěním volebních pozorovatelů do Etiopie, zatímco EU své pozorovatele stáhla s odvoláním na „pokračující násilí v celé zemi, porušování lidských práv a politické napětí, pronásledování pracovníků médií a zadržování členů opozice“. V červenci pak podepsaly Etiopie a Rusko dohodu o vojenské spolupráci zaměřenou konkrétně na transfery znalostí a technologií. Pro úplnost dodávám, že v Etiopii byl v letech 1975 – 1991 u moci marxistický režim, který se orientoval na Sovětský svaz, takže ruské kořeny zde byly zapuštěny již před padesáti lety. 

Geopolitický souboj velmocí se tak odehrává i v Africe, která byla předmětem jejich zájmu už v éře studené války. Západ je znepokojen rostoucím ekonomickým, politickým a vojenským vlivem Pekingu a Moskvy v tomto prostoru. V roce 2018 tehdejší americký poradce pro národní bezpečnost John Bolton vyzdvihl „expanzivní ruský vliv napříč Afrikou“ a Washington si přál udržet zde pevnou pozici i vzhledem k rostoucím ambicím Číny. Zvýšená konkurence mezi Východem a Západem tak bude pro černý kontinent novou příležitostí. 

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele