Milý pane Peňási, víte, že pro Vaše psaní mám slabost, stejně jako jste mi sympatický i Vy osobně (těším se, až se zase někde potkáme). Ale proč nebylo možné, šlo-li Vám, jak píšete, o to, aby diskuse o 90. letech nebyla redukována na orlické vrahy, Koženého a Discoland, a já Vám to věřím, pozvat k takové diskusi také někoho, kdo by devadesátky hájil přece jen sveřepěji, než jak to předvedli hosté Salonu? Někoho, kdo by třeba dal nárůst kriminality přesvědčivěji do kontextu s demontáží uzavřeného komunistického policejního státu a nutnou a nespornou liberalizací života společnosti. Někoho, kdo by připomněl, že nulová kriminalita byla v hitlerovském Německu (proč asi). Někoho, kdo by připomněl, že běžných slušných lidí se tento druh pro seriál bezesporu vizuálně atraktivní kriminality typicky nedotýkal atd.

Devadesátky nebyly gangsterské období, k čemuž nepřímo vybízí (asi záměrně) zvolený název prozatím jinak povedené detektivní série. Ten může svou obecností v leckom vyvolávat přesvědčení, že sledovaný děj je právě tou klíčovou a definiční podstatou onoho období. Tento dojem pak dál umocňují i společně se seriálem vysílané doplňující „interpretační” dokumenty nastavující zrcadlo „společnosti, kde dolar je alfou a omegou“ atd. Snaha o právě takové vykreslení porevoluční dekády mladé generaci, která již nutně čerpá (stejně jako já) informace jen zprostředkovaně, přitom není zdaleka ojedinělá.

Navíc, jak správně podotkla jedna má krajanka ze severní Moravy, celá ta diskuse o Jonákovi, Mrázkovi a dalších vekslácích a personách pražské galerky je vlastně hrozně pragocentrická.

(Polemika se Salonem týdeníku Echo „Svoboda vedla do Discolandu“, č. 3/2022, publikováno v týdeníku Echo č. 5/2022.)

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause