Ministr Vlády ČR pro evropské záležitosti Mikuláš Bek prohlásil ve středečních Lidových novinách, že považuje za „zcela potřebnou debatu o tom, že v některých oblastech by bylo možné hlasovat (v EU) kvalifikovanou většinou“. Snaha omezovat princip jednomyslnosti v rámci hlasování Rady EU je dlouhodobým trendem. Jedná se o účinný nástroj, který umožňuje představitelům „hlavních“ států EU a její bruselské centrále prosazovat si své návrhy i přes odmítavá stanoviska zemí ostatních (malých, mladých). Nelíbí se vám bruselské, německé či francouzské návrhy? Přehlasujeme vás a budete se jimi muset řídit u sebe doma i vy.

Ministr národní vlády, který se snaží prosadit toto dramatické systémové omezení sebe sama – možností kabinetu, jehož je sám členem – je proto buď ignorant, anebo v horším případě zrádce. Ať tak či onak, jedno je jisté. Pozice ministra pro evropské záležitosti vlády ČR se změnila na pozici ministra pro prosazování evropských záležitostí ve vládě ČR.

Česká republika se dočkala a i v našem národním parlamentu konečně vystoupil ukrajinský prezident Zelenský. Tak jako při každém koncertu velkého zahraničního umělce, i v českém parlamentu museli diváci přežít několik předskokanů, kteří se na slávě hlavní hvězdy snaží pozdvihnout slávu svoji. Sestava „předkapel“ prezidenta Zelenského byla očekávatelná.

Šéf senátu Vystrčil, který za pár měsíců obhajuje v Jihlavě své senátorské křeslo, připomněl, jak se i on jel statečně vyfotografovat na Ukrajinu vlakem. Předsedkyně dolní komory Pekarová Adamová zmínila svou obvyklou tezi o ruském státním terorismu, zatímco poslední předřečník, premiér Fiala, vyděsil veřejnost, když řekl, že nebude-li Putin zastaven na Ukrajině, obsadí celou střední Evropu a obnoví Sovětský svaz.

Možná by měl někdo připomenout panu premiérovi, který je zároveň profesorem politologie, že naše země je již 23 let členem Severoatlantické aliance. Není proto úplně vhodné, aby předseda vlády členského státu NATO při vystoupení na půdě národního parlamentu toto členství a závazky z něj plynoucí (pro nás i pro ostatní) jakkoli zpochybňoval.

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause