Státy Evropské unie na svém jednání de facto vytvořily nový ropný kartel, není to původní OPEC, ale spíše jakýsi OPIC, tedy Organization of the Petroleum Importing Countries. Obchod s energetickými surovinami má ale jako každý obchod dvě strany a čekat, že krok EU zůstane bez odezvy té druhé, by bylo naivní. Stejně jako to, že zdražení našich pohonných hmot jakkoli ovlivní ruské vojenské tažení. A Ukrajina? Ta svůj vděk vyjádřila způsobem již tradičním: Je to málo a je to pozdě. Podle redaktorky Echa Lenky Zlámalové prý „zůstáváme jedni z největších Putinových rublových plynových vazalů“. Ideální by asi bylo spáchat rituální sebevraždu, tím bychom nejspíš světu a všem obětem jeho nespravedlností pomohli nejvíce.

Benzin měl ke dnešku díky vládnímu zásahu zlevnit (snížení spotřební daně o 1,5 Kč/l), ale díky jinému zásahu – embargu domluvenému v Bruselu – bude jediným výsledkem snížení příjmů státního rozpočtu. Právě v tomto kontextu je třeba vnímat maláčování ministra Jurečky. Výmluvný je titulek dnešní MFD „vláda opět zkusí schválit 5 tisíc na dítě“. Inu, za zkoušku nic nedáte. Proč se vůbec zatěžovat podstatou problému, že? Podobě je na tom i předvolební metropole: „Praha jde ve stopách vlády. Na boj s drahotou pošle rodinám a seniorům miliardu“ (E15). Peníze, nikoli kádry, u nás zkrátka rešajut vsjo. Může se vůbec ještě někdo divit nad výší naší dnešní inflace?

A do toho všeho ještě paní Nerudová. Oznámila kandidaturu, bude se ucházet o funkci české Čaputové. Slovenskou politiku v posledních letech mnozí sledujeme se zvláštní libostí – že někde jsou na tom i hůř… Tak se možná brzy dočkáme. Švejkem jsme začali, tak s ním skončeme. „Je toho hodně, všeho moc škodí.“

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause