Dávno před 2. světovou válkou se zde tleskalo známým umělcům. Lidé sem docházeli po svých z Pankráce i od přístaviště parníků v Braníku. Zákaz hraní přišel až za německé okupace. Nyní se tedy divadlo stalo jakousi skládkou. O situaci byli informováni lidé, kterým se v Praze říká „botičkáři". Apropó, myslím si, že „botičkáři" by měli vědět, že za deště lísteček za stěračem auta má daleko k přečtění i k dostavení se k uhrazení pokuty. Později, i přes snahu postiženého, vše zařídí obsílka. 

Nedávno jeden „botičkář" v Lysé nad Labem přišel k špatně parkujícímu autu a vyměřil tudíž pokutu. Neměl však na tisícikorunu nazpět, a tak vyslal řidičku, aby se ji došla někam rozměnit. Prý je u „botičkářů" již 10 let. Stejně si ale musel zatelefonovat na „chytrovnu", o jaký kód přestupku se vlastně jedná!!! Učitel národů J. A. Komenský chtěl vzděláním odstranit i války. Nevyšlo mu to. Každý den spatřuji, proč se tak nestalo.