České republice se musí neobyčejně dařit ve všech směrech. Lze to vyvodit z toho, že opozice, jež řádně prohrála ve volbách, věnovala mnoho času nejprve odvolání premiéra a v posledních týdnech i prezidenta republiky. Pořád jen někoho odvolávají nebo něco svolávají. 

Mráz tentokrát nepřišel z Kremlu, ale ze Senátu. Senátoři sesmolili a poté nevelkou většinou schválili po právní stránce směšnou obžalobu prezidenta, kterého chtěli hnát před ústavní soud za porušení ústavy. Nyní byla na tahu Poslanecká sněmovna, aby dílo schválila. Opozice, která se nazvala demokratickým blokem, se skutečně snažila, co to šlo. Ovšem opět prohrála. Dokázala jen, že blok skutečně jsou. Blok pro normální fungování Poslanecké sněmovny, Senátu či čehokoliv.

Musíme ale uznat, že jedno z jejich přání se splnilo. Nyní už v podstatě nemáme trestně stíhaného premiéra. A vzhledem k tomu, že senátní žaloba na prezidenta byla hlasováním poslanců odmítnuta, mají utrum i v tomto ohledu. Došlo k nejhoršímu, možná budou muset začít buď pracovat, nebo se odvolávat mezi sebou. Což by nebylo špatné. Ale zpět k poslanecké rozpravě.

Někteří poslanci z demokratického bloku svým vystoupením vstoupí do historie parlamentního projednávání. Žel jinak než by si přáli.

Velmi kvalitní právní rozbor celého nesmyslu provedla poslankyně profesorka Válková z Ano. Obávám se však, že mluvila k hluchým. O právo zde přece vůbec nešlo. Jednalo se o odvetu za prohrané prezidentské volby.
Heleně Válkové se rozhodl oponovat poslanec nejpovolanější. Feri. Chápu, on muž mnoha zkušeností, ona jen právnička specializovaná na trestní právo a kriminologii, a vysokoškolská učitelka.

Feri přišel, rozložil lejstra a sál ho s napětím sledoval. Copak z něj vyleze? Nejprve oznámil, že s argumenty paní Válkové nesouhlasí. Pousmál se, jako by věděl své. Pak začal cosi číst. Ukázalo se, že ctihodný pan poslanec předčítá úryvky z ústavy Spojených států amerických. Jak ta souvisela s právním rozborem Heleny Válkové, věděl snad jen Feri sám.

Pozornost si rozhodně získal také poslanec Marian Jurečka z KDU-ČSL. Neustále přiskakoval k řecnickému pultu s nějakou tou faktickou poznámkou. Člověk si u obrazovky trochu vydechl, a najednou šup – zase tam stál Jurečka. Sice moc faktického nepředvedl, ale ten den si poslanec Jurečka svým častým cestováním z lavice k pultu svou mzdu zasloužil. Na rozdíl od jiných, kteří se ani neobtěžovali přijít do práce. Budeme se muset, my občané – jejich zaměstnavatelé, na tyto lenochy zaměřit. 

A pak přišel zlatý hřeb programu v podobě Jana Lipavského od Pirátů. Tasil kartu Novičok. Poslanec Lipavský přednášel o Novičoku něco, co vypadalo jako staré zprávy z novin, nebo z ČT.  Bylo tomu tak. Pan poslanec prozradil, že své informace čerpal z „otevřených zdrojů“. Nebudeme se v tom patlat, stručně řečeno, Lipavský chtěl na tomto základě prokázat prezidentovu zradu vlasti, národa, spojenců a Lipavského.

Co ovšem začalo vzbuzovat pozornost, byla jeho dikce. Mluvil jako by právě vypadl ze semináře Divadla Járy Cimrmana. Začalo mě to bavit. Čekal jsem, kdy přijde doktor Svěrák nebo docent Brukner. Nepřišli. Ale dozvěděli jsme se, že Novičok je nepěkná věc. A prezident Zeman prý též. 

Už jsem toho sledování chtěl nechat, ale předsedající vyhlásil, že nyní promluví poslankyně Miroslava Němcová z ODS a hned po ní Václav Klaus. Na Klause si počkám, řekl jsem si v duchu. Tu Němcovou snad přežiju. Víc jsem se mýlit nemohl.

Miroslava Němcová si střihla spikleneckou teorii, která by se dala pracovně nazvat Zemanovy protokoly (na nic nenarážím). Její projev by měl prozkoumat nějaký ten výbor proti šíření spikleneckých teorií, případně by paní Němcovou mohla s nějakým psem navštívit reportérka z ČT. Tentokrát by měli poslat nějakou chytřejší než byla ta, kterou spláchl Luboš Xaver Veselý.
Problém byl v tom, že Němcová mluvila, mluvila a mluvila.

A protože jsem u toho umřel, tak toho Klause jsem se nedočkal.

Zazvonil zvonec a pohádky je konec.