Dějiny sebevědomí – Diplomaté bez pasu jsou zcela jistě největším nakladatelským projektem posledních třiceti let a to nejen svým rozsahem, ale především svým obsahem. 

Autorem projektu je MgA. Petr Kršák, filmový režisér, spoluzakladatel televize Nova.

Práce na Dějinách se účastnilo a ještě účastní několik desítek historiků, spisovatelů, publicistů a specialistů z jiných oborů.

Jeden z autorů některých hesel, Ivan Černý, známý spisovatel, autor dvaceti titulů, o své práci na Dějinách sebevědomí říká:

„Ještě než zdůrazním, že si velmi vážím dané možnosti v dnešní době účelových lží, polopravd a doslova padělání historie, přispět svojí prací do tak významného díla, musím připomenout, že Dějiny sebevědomí – Diplomaté bez pasu přibližují čtenáři v historickém průřezu od příchodu Cyrila a Metoděje až do roku 1992 osudy významných Slováků a Čechů, kteří svým životním dílem ovlivnili vlastní národ a stát, z čehož někteří Evropu a někteří i svět.  A to v oblastech ekonomiky, kultury, techniky, hudby, malířství, medicíně i divadla a filmu. Prostě přispěli k současné podobě lidské civilizace.

Každá osobnost, tedy každé heslo, je ve své podstatě velkým lidským příběhem, někdy radostným, jindy je potvrzením úsilí člověka na dosažení téměř nemožného cíle.

A účastnit se těchto životních osudů a cest a odvyprávět je pro druhé, to je pro každého spisovatele fascinující.

Jsem autorem mnoha reportáží a několika knih o jedné z našich erbovních, nyní téměř ztracené profesi  a průmyslu – sklářích a sklářství. Budu o nich psát ve IV. dílu a nejen o nich.

Myslím si, že poslední dva díly  pentalogie budou v pravém slova smyslu kompasem orientační osnovy pro mládež, pedagogy, žurnalisty a především pro naše politiky při zodpovězení otázky: „Kdo jsme?“

Dějiny představují o fascinující ponor do kontinuity historického přehledu tvůrčích, pracovních a podnikatelských úspěchů na celosvětové úrovni našich nejlepších předků, z nichž stále ještě velké množství nese pečeť našich výrobních značek a patentů.

Stovky hesel jsou zaměřeny především na technická odvětví, kde jsme byli doslova světovými jedničkami, jako jsou sklářství, keramika, těžký i lehký průmysl a příběh kostky cukru připomene velikost i zánik „českého bílého zlata“.

Dalo by se hovořit dál a dál, ale zakončím  tento rozhovor slovy docenta Zdenka Zbořila:

„Posledním sto letům existence našich zemí bychom měli projevovat větší úctu, než obvykle činíme. Nejen kvůli válkám, nenávisti a zlobě, se kterými se hned pět generací v našich zemích a jejich okolí muselo vyrovnávat. Byla to doba, kterou tvořili odvážné ženy a mužové, kteří pro svoji vlast obětovali svoje životy, ty byly jejich nejcennějším vkladem do zlatého pokladu vlasti.

Ke každému jménu na tomto stoletém kalendáři „dějin sebevědomí“ bychom mohli připojit další, těch, kteří vytvářeli naši současnost a kteří nehledě na všechny osudové události, seznámili svět se značkou Made in Czechoslovakia, prezentující  kulturní, vědeckou, ale i charakterovou sílu národů, které před sto lety vytvořily společný stát. Bez tohoto rodinného stříbra a zlatého pokladu bychom nemohli být považováni za stát s průmyslovým potenciálem, který může být součástí mírové spolupráce, která je dnes, stejně jako byla v minulosti, ohrožována proměňujícím se, ale stále přítomným nerozumem a nepřátelstvím.“