Nakladatelství OLYMPIA zahájilo v druhé polovině roku 2022 dlouhodobý národní a nadnárodní program: Vzděláním a sportem k sebevědomí.

Přes tropická vedra byl Společenský sál muzea obsazen do posledního místa a přítomní měli možnost prostřednictvím odborných vystoupení i doplňujících programů seznámit se, ale je možno říci „vstoupit“, do roků výuky branné výchovy v českých školách již v dobách před vznikem Československa. V Československu, České republice až po současnost.

A právě současnost, kterou prožíváme, pokládá velice vážnou otázku, zda si vůbec uvědomujeme význam brannosti? Nejen teoretickou znalost jejích aspektů, ale především osobní dovednost provést množství úkonů, které je nutná nejen společnost, ale především jedinec, vykonat, aby uchránil život svůj a život druhých v okamžiku mimořádných událostí.

Myslím si, že ne.

Kniha obou autorů odkrývá prostor pro praxi, která by měla nově vysvětlit a pedagogicky zpracovat následné kroky praktického zvládnutí všech činností, které jsou v názvu „branná výchova“ skryty, protože jejich znalosti jsou potřebné nejen v okamžiku války, ale v každodenním životě.

V jednom z článků o branné výchově, mimořádně zasvěceném, napsala redaktorka Eliška Gáfriková mimo jiné: „Už třicet let ve školách neexistuje předmět branná výchova. Politická témata, která byla její součástí za minulého režimu nikomu nechybí, problém ale je, že součástí předmětu byla i příprava na krizové události …“

ŠKOLA A VÁLKA. Branná výchova v české škole od Jana Šimka a Martiny Halířové

A na tom, že výuka přípravy na krizové události do škol stále patří se shodují ředitelé škol, Česká školní inspekce i záchranáři.

Protože máme několikátou generaci lidí, kteří neví, jak se chovat, aby se do krizových situací nedostali, ale především nevědí, jak reagovat, když nastanou. Tato skutečnost poskytuje veliký prostor k zamyšlení.

Jakým způsobem ty nosné branné prvky do školní výuky ústrojně vrátit, protože o jejich nezbytnosti se obecně ví? Ať již to bude jakýmkoli způsobem, doplňkovými materiály, nepovinným předmětem, kurzy…

Je kniha Škola a válka ve své profesionální obsažnosti motivujícím základem pro rozhodování se pro podobu provedení.

Je jedinečná a svým způsobem jediná.

Měla by být dokladem a motivujícím základem pro pedagogy, žáky, čtenáře: protože kdo nepoznal osobně válku, neví, jakou má tvář, kdo nebyl v lavině, neví, jak vypadá dusit se, kdo nebyl v ohni, nezná jeho žár, kdo se nezranil, netopil, nezachraňoval kamaráda, neví… To je prostě tak, ale zná-li co dělat, když se výše jmenované stane, znalost ho zbavuje strachu a dovoluje mu zachraňovat životy.

František Mareš