Psal se rok 1997, když Jan Ruml a Ivan Pilip vystoupili před novináře a v době, kdy byl Václav Klaus v Sarajevu, vyzvali svého vlastního předsedu k odstoupení z čela ODS. Výsledkem byl pád vlády, předčasné volby a po nich nakonec vznik tzv. Opoziční smlouvy jako důsledek do té doby nejhorší politické krize, která tu byla. Co tehdy dělal Petr Nečas? Petr Nečas byl poslancem parlamentu a předsedou výboru pro obranu a bezpečnost, členem organizačního výboru, členem podvýboru pro zpravodajské služby a místopředsedou Společného výboru Evropského parlamentu a Parlamentu České republiky, členem Stálého kontrolního orgánu pro činnost Vojenského obranného zpravodajství. Peněz jako šlupek, přičemž představa, že by měl o toto postavení přijít, ho dohnala až k tomu, že sháněl ve svém okolí někoho, kdo by založil v místě jeho trvalého bydliště buňku vznikající Unie svobody, aby do ní mohl přestoupit ještě před volbami. Velmi se bál toho, že v nadcházejících předčasných volbách se už za ODS do sněmovny nedostane a přijde o všechny výhody a peníze, které měl.

Tehdy zavolal v noci Nečasovi jeho kamarád, který ho do ODS dostal, a čtyři hodiny ho přemlouval, aby se vůči Václavu Klausovi nezachoval jako prase. Petr Nečas se jen díky tomuto osobnímu naléhání nakonec rozhodl, že zůstane. V předčasných volbách se pak opět stal poslancem za ODS, a když ho k tomu vyšvihli spolustraníci až do křesla 1. místopředsedy poslaneckého klubu ODS, do organizačního výboru, předsednického křesla Výboru pro obranu a bezpečnost, stálé delegace Shromáždění Západoevropské unie a podvýboru pro zpravodajské služby, oddechl si. Byl znovu na svém.

Nejsem si jist, zda tuto část Nečasova života Klaus zná. Vím ale, že za nějakou dobu vyjde kniha, kde bude popsáno více takových důležitých chvil řady lidí z ODS, a která trochu pročistí vody. V každém případě se podobným způsobem zachoval Petr Nečas vůči Václavu Klausovi několikrát, což ho však paradoxně nakonec vyneslo až do premiérského křesla.

Václav Klaus má před sebou novoroční oběd, jehož letitou tradicí je posezení prezidenta s premiérem. Je to poslední novoroční oběd v době jeho prezidentského mandátu. Petr Nečas by měl Klausovi za co děkovat, protože nebýt jeho, nikdy by takovou kariéru neudělal, přičemž mnohokrát šplhal po jeho zádech, aniž by to zjevně Klaus mnohdy byť tušil. Blíží se nové volby prezidenta, a když se podívám na kandidáty, z nichž někdo ho prostě vymění, raději bych viděl Klause prezidentem dál a Petra Nečase na odchodu od válu. Já tyhle bezpáteřní týpky, co tak rádi zapomínají, prostě fakt nemám rád. 

Psáno pro blog idnes.cz