Tak jsem se podíval, jakým způsobem se Romea.cz zhostila komentáře k útoku v Břeclavi. A kterých Romů že se to Romea.cz ptala? Předsedy Celostátní asociace Romů České republiky (CARČR) Vladimíra Galbavého, dále Stanislava Daniela, který má v CARČR na starost bezpečnostní problematiku, romského aktivisty Miroslava Kováče z Občanského sdružení Forum CZ, Jana Ráce, předsedy Sdružení dětí a mládeže Romů ČR, nebo Cyrila Koky, koordinátora pro romské záležitosti a integraci cizinců ve Středočeském kraji. Tak to je tedy reprezentativní vzorek pro vyjádření názorů Romů v Čechách, pokud jde o odsouzení násilí. Co asi tak mohli tito oslovení říct jiného? To já jsem se prošel po Mostě v místech, kde Romové posedávají, a na chvíli se staženými okny v autě zastavil také v Chánově. Venku sluníčko, mezi domy plno. Komentáře k útoku v Břeclavi a na adresu oběti jsou nepublikovatelné, pokud nechci dráždit redakci blogů a riskovat, že mi článek opět stáhnou. S ohledem na obsah jsem se však pro přístě rozhodl, že budu pořizovat obrazový a zvukový záznam a podobně jako Vít Hassan ho následně uveřejním.

Romea.cz, jak je jejím zvykem v takových případech, neopomněla zdůraznit, že některá média přiživují protiromské nálady a princip kolektivní viny. Je fajn sledovat, jaký dvojí metr Romea.cz má. Když jde o „řešení romské problematiky“, jsou Romové v České republice bráni a pojímáni plošně a kolektivně, zatímco když jde o násilí, kolektiv jde stranou a jde najednou o „ojedinělé projevy násilí“.

Ano, máme tu právo, které by v součinnosti s policejním „pomáhat a chránit“ mělo zajistit bezpečí, případně potrestání útočníků. Otázkou, kterou si však klade stále větší počet lidí, je, zda by v rámci prevence pro budoucí bezpečnost nejen v Břeclavi nebyla možná větší zásluha, než případné vězení pro útočníky, kdyby ti tři zítra skončili na stejném oddělení jako patnáctiletý Petro. A mimochodem, nehrajme si na láskyplné melodramatické filmové scény, pokud jde o „pomáhat a chránit“. Když se totiž mimo záznam zeptáte i samotných policistů, nejsou po svých zkušenostech s marností své práce v terénu a následnou prací soudů daleko od podobných otázek i řešení.

PS: Aby zase nedošlo k nedorozumění autora s redakcí - tímto článkem nevyzývám k nájezdu do Břeclavi, ani se nechystám brát spravedlnost do vlastních rukou. Vyslovuji jen názor, který je v České republice, pokud se zeptáte lidí na ulici, naprosto normální, lidský, navýsost přirozený, nelze se mu divit a zdaleka neplatí jen pro případ, kdy útočníky jsou Romové.

Psáno pro blog idnes.cz