Celý případ byl včera v Norsku prý uzavřen rozsudkem, který poslal Anderse Breivika na 21 let do vězení. Jsem přesvědčen (a doufám v to), že by neměl být Nory uzavřen a uměle zapomenut, a že by měl provázet celou Evropu ještě pěkně dlouho. Hodnocení případu jsem věnoval několik textů, na jejichž základě jsem si od řady čtenářů vysloužil neuvěřitelné množství nálepek. Tímto článkem si u některých jistě vysloužím nálepky další. Přesto chci věřit, že se alespoň někteří zamyslí a pochopí, že realita je jinde, a že její přijetí dává větší šanci na přežití, než bláhová přání...

Anders Breivik se drastickým způsobem dotkl tématu, které bylo dlouhá desetiletí v Norsku tabu. Norští politici absolutně nezvládli situaci, když v období po činu označovali ve veřejných vystoupeních Breivika za nemocného a zcela odmítali jakoukoli diskusi na téma důvodů, které ho k činu vedly. Přistěhovalci tvoří v Norsku přes třetinu vězňů a tisíce odsouzených jsou posílány každý rok k odpykání trestu zpátky do země původu. Do Norska se stahují gangy z jiných států, protože policisté jsou v této zemi ve službě neozbrojeni, policejní síť stanic je minimální, a když dojde k dopadení pachatelů a jejich usvědčení ze zločinu, jsou tresty směšné a umístění ve věznicích srovnatelné s tím, co v řadě jiných států světa najdete v turistických příručkách pod položkou ubytování.

Norští politici vysílají do světa zvěsti o tom, že Breivikův čin stmelil Nory, a že ani náhodou nepodkopal jejich otevřenost a vidění světa. Jak to ale vidí sami Norové? Bez jakýchkoli pochyb bude i nadále hodně lidí, kteří to uvidí stejně, jako norští politici. Jenže jsou tu i jiní, jejichž slova média doposud neservírovala. „Politici jsou dlouhodobě zodpovědní za to, napříč politickým spektrem, co se stalo. Pomáhali vytvářet rozdělenou společnost, která marginalizuje jednotlivce. Absolutně nezvládli přistěhovaleckou politiku a ignorovali veškerá varování. K tomu je třeba přičíst různé mlžení, tajnůstkářství, bagatelizaci chyb, mizerné nakládání s informacemi, a snahy udusit svobodnou diskusi o příčinách těchto problémů. To vyvolavalo dojem, že tu vládnou nekompetentní lidé.“ To například včera řekl přímý účastník dění v Norsku, spolupracovník Českého rozhlasu pan Yngvar Brenna. Na otázku jak tam vidí aktuální atmosféru a zda se lidé uzavřeli do sebe, nebo jsou silnější, odpověděl: „Řekl bych, že stále tu panuje určité napětí. Lidé si nejsou jistí, jestli mají někomu důvěřovat nebo ne a ta údajná shoda a snaha o usmíření v politice a vůbec ve společnosti je do jisté míry klamavá, si myslím. To je tady ta iluze, protože budeme se moci někdy usmířit s vlastní zranitelností? To je ta hlavní otázka. Lidé tomu nevěří. Řekl bych, že politici jsou za to do velké míry zodpovědní, ale zatím se ještě nerozjela nějaká pořádná diskuse o tom. A odhalení těch nepravdivých informací policie, které vyplynuly z té zprávy komise dvacátého druhého července, vyvolalo dojem, že podléhá politické a společenské objednávce, a tedy že rezignuje na ty demokratické principy spravedlnosti a práva.“ Nevím jak Vám, ale mě tato slova znějí podstatně realističtěji, než oficiální prohlášení politiků a stavu norské společnosti a jejich „na bezcitnost odpovíme soucitem, na nenávist odpovíme láskou,“ „nevydáme se nabízenou cestou násilí, odmítáme ji,“ nebo „už nikdy to nedopustíme.“

Před rokem jsem napsal, že pokud chceme pochopit čin Anderse Breivika a poučit se, musíme se na tu událost koukat studenýma očima a bez emocí. Napsal jsem mimo jiné, cituji: „Podle znaleckého posudku prý nepatří Breivik do vězení. Trpí údajně paranoidní schizofrenií a v době svého útoku byl nepříčetný. Jestli tohle u soudu projde, mohou se Norové připravit na další nové Breiviky.“ Byl jsem přesvědčen o tom, že Breivik s ohledem na své osobní přesvědčení, aniž bych ho hodnotil, si vybral cíl na ostrově Utoia racionálně. Napsal jsem, a opět cituji: „Pokud byly jeho důvody k útoku postaveny na jeho vnímání důsledků multikulturalistické politiky, pak výběr jeho cílů byl ryze pragmatický.“ Po roce musím konstatovat, že jsem rád, že ke stejnému závěru došli i psychologové a soud. Anders Breivik není duševně nemocný, jak se ho snažili norští politici a multikulturalističtí aktivisté představovat, aby bagatelizovali vlastní vinu na současném stavu ve společnosti. Nevěřil jsem také vlastním uším, když mými odpůrci vyzdvihovaný soudní znalec na tzv. extremismus Miroslav Mareš prohlásil včera v Radiožurnálu, cituji: „S ohledem na vlastní ideologii si vybral cíl racionálně.“ Stále znít v uších by měla i odpověď Jana Charváta z fakulty sociálních věd na otázku Radiožurnálu zda byly útoky v něčem jiné, než ty, které svět doposud zažil: „Tak v zásadě bychom mohli tvrdit, že ne. Politicky motivované útoky tohoto typu se samozřejmě v minulosti odehrávaly. To čím na nás to zapůsobilo tak silně, je to, že Evropa na tento typ útoku poměrně pozapomněla.“

Mohl bych pokračovat dlouhé hodiny, ale už nechci. Snad jen závěrem znovu zopakuji, že ať se nám to líbí nebo, může mít i vrah v mnohém pravdu. Rozdíl mezi ním a jinými lidmi, kteří teď mají medaile za statečnost a přitom zabili více obětí v Afghánistánu, Iráku, bývalé Jugoslávii, nebo například Libyi, je jen ve škatulce, do které jsme si je aktuálně zařadili. Kdo ví, jak na to budou koukat lidé za sto let. Ne, nesympatizuji s tím, co udělal Anders Breivik, jak mi vnucují někteří oponenti. Tvrdím však, že by na něj a na vše, co řekl, neměli rozumní lidé v žádném případě zapomenout a měli by to brát vážně. Pokud to neudělají, odmítnou se zabývat jeho důvody a nepoučí se z dosavadních politických chyb v Evropě, přijdou další a další Breivikové a nebudou jen v Norsku.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.