Za posledních pár dnů od atentátu v Berlíně jsem byl, stejně jako ostatní občané, masírován různými politiky, Jandy a jemu podobnými existencemi, jak si musím zvykat na skutečnost, že terorismus se stává součástí mého života a nezbývá mi než se s tím smířit. To je tak šílené až z toho mrazí. V této souvislosti použiji svůj případ, kdy pedofil zavraždil mého syna a já opět stojím nad jeho rakví a je mi strašně těžko, hledám možná vysvětlení proč zrovna on. Stojím nad rakví a nenávidím tento svět, který se nedokáže vypořádat s takovým lidským odpadem jako je jeho vrah. Nikdo za nic nemůže, nikdo se ničeho nedopustil, nic neporušil, ale já mám mrtvého syna. Je mi vysvětlováno, že vrah je nemocný člověk a že to tedy musím chápat. Chápat to, že je syn mrtvý a že jsem neměl možnost ho ani vidět, pohladit ho po tváři, rozloučit se s ním, protože nemocný člověk ho zahrabal jako prašivého psa a nebylo možné truhlu s ostatky otevřít, to mi prostě hlava nebere. Stojím nad rakví a zuřím, v duchu si představuji, co bych s vrahem provedl, kdyby mi padl do ruky. Divili byste se, co za zvrácené myšlenky vám přijdou na mysl. V souvislosti s tímto případem se politici bili v prsa, jak se upraví zákony atd. Vyměňte život mého dítěte za život vašeho dítěte a já osobně mu půjdu zapálit svíčku na hrob. Šílené??? PROČ???

Nikdy si nezvyknu na fakt, že můj syn už tu není a nikdy se s tím nesmířím. NIKDY.

Takže vy všichni co vítáte ty „hosty“, kteří se jako hosté nechovají a nebudou chovat, bojte se chvíle kdy třeba i vy budete stát nad rakví milované osoby a budete se zcela nepochybně za své jednání stydět v horším případě obviňovat všechny okolo sebe ze smrti blízkého, aniž byste si připustili svůj díl viny. Vy všichni, kteří nekonáte, i když je to vaše povinnost vůči nám občanům této země, vy všichni, kteří jste vykládali, jak si migranty vezmete k sobě do rodiny (Gazdík, Filipovská a další) pak zapalujte svíčky na místech tragédií a tvařte se jako trapně truchlící pozůstalí do doby než jimi skutečně budete.

Vítáte „hosty“ a tím i středověké manýry, které sem s nimi přichází a to přesně koresponduje s mými myšlenkami nad rakví, s myšlenkami na drakonické tresty v této době obvyklé. Oni jsou na ně zvyklí a jsou s nimi smířeni, tak proč jim je nedopřát. Víra jim je dokonce předepisuje. Možná by se mohly uplatnit i v naší společnosti, aby nebylo slyšet pláč nad přeplněnými věznicemi.