Opravdu nepochopím, proč rodiče nemohou koupit dětem potřeby do školy v papírnictvích. Nepochopím ani to, proč jim nemohou koupit zimní boty nebo zimní bundu. Copak si někdo neuvědomuje, že děti rostou a oblečení z loňska jim skutečně nemusí sedět? Zvláštní pozornost zaslouží možnost konání koncertů a divadelních představení s poznámkou „bez diváků“.

Média řeší, že se nově norma počtu osob na svatbách může vztahovat i na registrovaná partnerství homosexuálů, nicméně podle mne bychom měli řešit především to, aby nešla ke dnu většina živnostníků a malých firem. Současný stav by se z jejich pohledu dal nazvat klinickou smrtí a pomyslnou resuscitaci je nezbytné provést co nejdříve. Nebo je snad cílem pouze zvýhodňovat velké giganty a velkododavatele, kteří je zásobují? Kdo konkrétně na tom má zájem? Proč na jedné straně porostou tržby obchodním řetězcům a na té druhé se nad malými živnostníky zavírá hladina?

K tématu regulace počtu zákazníků v obchodech jsem se na sociálních sítích již vyjadřoval, a nejsem sám. Stanovených patnáct metrů na zákazníka bylo inspirací k mnoha vtipům. Asi nejvtipnější je však samotné vysvětlení ministra zdravotnictví – resp. zdůvodnění tohoto čísla. Oněch 15 m2 totiž žádný racionální základ nemá. Jednoduše jde o vládní shodu, přesněji průměr mezi požadavky jednotlivých ministrů. Tedy žádný odborný či logický argument zde není. To je, panečku, legrace, že?

A podobnou logiku či spíše nelogiku má také navržená podoba tzv. paušální daně pro živnostníky, která pošla Sněmovnou i Senátem. Vláda se zřejmě inspirovala dlouhodobým programovým cílem Strany soukromníků ČR. Jenže Soukromníci tímto chtěli docílit nižších daní i byrokratické zátěže pro živnostníky a drobné podnikatele – tedy navrhovali systém nastavit tak, aby byl skutečně funkční a pomohl tam, kde pomoci má. Ve finále se ale vládě v praxi podařil paskvil. Ze zkušebního propočtu na kalkulačce, která je umístěna na webu MFČR, je totiž zřejmé, že živnostník dle stávajícího návrhu neušetří ani korunu - naopak na daních odvede ještě více. Takto chceme obnovit českou ekonomiku?

Přeci jen tu však je jeden plusový bod. To, s čím opravdu souhlasím, je totiž zrušení superhrubé mzdy a daňové zátěže. Peníze přece patří především lidem, ne státu, o tom není pochyb. Jsou to sami lidé, kdo má rozhodovat o tom, jak se svými penězi naloží.

Vím, že tato problematika nejen politickou veřejnost rozdělila na dva tábory. A každý z nich má svou část pravdy. Je totiž nesporné, že negativním důsledkem tohoto kroku bude výpadek příjmů ve veřejných rozpočtech. Jenže i tyto dopady je možné zmírnit.

Hejtmanství a samosprávy musí tak, jako to běžně dělají firmy, seškrtat výdaje, dbát na co největší efektivitu v hospodaření i rozumné investice, a v případech, kde je to možné, především propustit nadbytečné úředníky. Vím, že to nebude snadné, ale je to nezbytné. Výraznou pomoc by měl podle mne přinést stát například změnou rozpočtového určení daní tak, aby šlo více vybraných prostředků právě na lokální úroveň. Stát totiž na rozdíl od obcí má více možností, kde ušetřit. Když navíc zeštíhlí státní aparát a bude namísto plánovaného navyšování počtu státních úředníků (v následujícím roce to má být o sedm tisíc) snižovat armády těch, kteří jsou nadbyteční, případně alespoň rušit dlouhodobě neobsazená a zbytečná místa, která stát paradoxně i v tomto případě platí, hned budou peníze navíc. K tomu můžeme omezit podporu nejrůznějších účelových neziskovek, které namísto pomoci veřejnému sektoru jen ždímají veřejné rozpočty.

Šetřit a hledat cesty k tomu, jak dnešní dobu zvládnout co nejlépe, dnes musíme všichni. Stát v tomto směru nemůže být výjimkou a musí být nápomocen jak živnostníkům, tak samosprávám.

Poznámka redakce: 75% podíl ve společnosti OUR MEDIA a.s. vlastní společnost SYNOT INVEST LIMITED podnikatele a senátora Iva Valenty