Ponechme na okamžik stranou morální stránku problému a následné rozeštvávání spoluobčanů mezi sebou. A věnujme se především technice „práskání“ či žalování jednoho uvědomělého Čecha, Moravana či Slezana na druhého s otázečkou, zda se jedná o novou občanskou povinnost (a možná i odměňovanou)?

Fialovi úředníci již připravili manuál, jak na to, aniž by ale řekli, kdo a jak přesně určí (a kdo rozhodne), co je a co není dezinformace. K nahlášení budou k dispozici nejenom formuláře a k tomu určení úředníci, ale především telefonní a internetové linky, zaručující udavači anonymitu. Ptáte se, jaké budou sankce a tresty za nesouhlasení s vládou vytýčeným mustrem postojů v duchu starého Kdo není s námi, je proti nám?

Zatím se to ještě veřejně neví, ale jistě to nebude problém, novodobí hlídací psi našeho řádu (spíše neřádu) jsou na vše připraveni.

A tak tiše, ale o to cílevědoměji, je připravován nový Úřad pro tisk a informaci, jehož cenzorská činnost byla ale ve druhé polovině sedmdesátých a následujících osmdesátých letech již pouhou selankou proti tomu, co na nás dnes šije fialová totalitní demokracie. Rejstřík postižení bude široký. Od ztrát zaměstnání, peněžité pokuty až po kriminál.

Plody této nehorázné podlosti, známé našemu národu především z dob nacistické okupace, již začínají nést ovoce. Žáci práskají učitelky pomocí mobilů, sousedé si vyřizují staré účty na sociálních sítích přes názory na válku na Ukrajině a i v zaměstnání či podnikání se asi brzy půjde snadno zbavit konkurenta nahlášením coby šiřitele fejků, lží, polopravd a výmyslů všeho hodícího se druhu – neboť účel světí prostředky.

Že všechno vidíme příliš černě? Jen si vzpomeňme na nedávnou TV debatu prvotřídního dezinformátora Železného juniora z ČT s právníkem Rychetským, který opitý sám sebou naznačil, že přišel čas oficiální cenzury, když už nám nestačí ta autocenzura.

Měli bychom je však upozornit, zvláště pak Železného, jehož otec Vladimír měl svého času na fakultě žurnalistiky mezi studenty přezdívku „Vovka z Oděsy“ dle místa svého původu, že národ se nemíní nechat spoutat fialovou cenzurou, neboť má v ústavě zakotveno nejen právo na vlastní svobodný názor ale především na právo slova - tedy na vlastní svobodné vyjádření.

A tak tiše, ale o to cílevědoměji se připravují demonstrace, podepisují petiční listy a hovoří se o vyslovení ztráty důvěry vládě. Toho, že bychom se dočkali nějakých veřejných shromáždění a protestů proti zaváděné cenzuře ze strany kariéristického spolku Milion chvilek pro demokracii, se ale určitě nemusíme obávat.

Zcela jistě ale široká veřejnost očekává, jak se k této situaci, když jsou vládní mocí rušeny nepohodlné tribuny lidu, jako kupříkladu vysoce navštěvovaný Protiproud a další fialově totalitní demokracii nepohodlné portály a blogy, postaví takové významné profesní sdružení a spolky, jako je kupříkladu Syndikát novinářů, Odborový svaz novinářů nebo třeba Spolek českých novinářů.

Nezapomeňme, že od nezákonné likvidace nepohodlných portálů je již pouhý krůček k zastavení vládou vybraných nepohodlných tištěných médií a periodik.