Proč dílo jmenované autorky vystavuje právě vzpomínané Ozdravné centrum Fuzhi? Odpověď je namístě – neboť ony obrazy díky své pozitivní energii, kterou vyzařují, též lečí. Nevěříte? Věřte. Když nic jiného, tak v citlivém člověku vyvolávají nejen pocit pohody a štěstí z úžasného uměleckého zážitku, ale bezesporu též tiší naší nervou soustavu, zjitřenou v současných nelehkých časech díky stále se zhoršujícímu stavu životního prostředí, politickým krizím a drakonickému zdražování základních potravin i energií.

Ovívaný horskými větry

Baku, jehož jméno se dá poeticky přeložit jako mezititulek našeho článku, je historické město s moderní tváří. Často se o něm hovoří jako o největším přístavu na západním břehu Kaspického moře. Může se pochlubit řadou státních i soukromých univerzit a domácím i přespolním návštěvníkům nabízí bohaté umělecké a kulturní aktivity. V roce 1987 se v azérbájdžánské metropoli Baku, ještě v tehdejším Sovětském svazu, narodila Delafruz Bagirová. Její maminka je malířka a otec architekt. Toto umělecké podhoubí bezesporu silně ovlivnilo pouť životem jejich dceři. Ta svého času, jako talentovaná studentka, absolvovala Azerbájdžánskou státní uměleckou akademii Omera Eldarova. V roce 2012 pak vystudovala scénografii na Azerbájdžánské státní universitě a o šest let později obhájila disertaci z dějin umění. Její díla přitahují pozornost na mnohých domácích i mezinárodních výstavách. Z nejvýznamnějších uměleckých úspěchu je třeba vyzvednout účast na výstavách v Paříži, Bruselu, Jižní Koreji, Rusku, Turecku a v Gruzii. A nyní se Delafruz Bagirová prezentuje v Praze, kterou dokonce již stihla zachytit ve své kresbě i na plátně.

Průřez tvorbou talentované malířky

Spolu s redakčním fotografem Jiřím Vlastníkem jsme hosty žižkovského Ozdravného centra zdraví Fuzhi. Po obligátním čaji při seznamovacím rituálu s umělkyní, nás vede ředitelka Natalie Loginová do víceúčelového sálu Ozdravného centra Fuzhi, které se po dobu konání výstavy změnilo ve výstavní síň. Spolu s autorkou si prohlížíme vystavené obrazy s mimořádně bohatým tematickým záběrem i výtvarnými slohy, které malířka Bagirová zdařile střídá. Kupříkladu při tvorbě aktů nezastírá inspiraci francouzskými impresionisty, vrcholně svá je však třeba při krajinomalbě, hýřící, tak jako sám Orient, barvami. Jako figury stejně tak dobře zvládá obrazy koní a býků. Úžasná jsou mimo jiné její šťavnatá granátová jablka na komorních plátnech, až se nám sliny v ústech sbíhají.

Zvláštní kapitolkou představované výstavy jsou tzv. kobercové obrazy

Zcela mimořádné jsou obdivuhodné obrazy ázerbájdžánských koberců s precizním, detailním zpracováním jak vzorů, tak i barev a způsobu tkaní. Je třeba konstatovat, že se jedná, především v našich zeměpisných šířkách, o zcela mimořádné práce. V této souvislosti je třeba přidat pár vět na vysvětlenou: Ázerbájdžán a blízká Střední Asie zaujímá v tkaní koberců přední místo v historii národní kultury. Tkaní koberců je nejrozšířenějším lidovým uměním a stalo se i národním symbolem. Koberce mají vysoký estetický a historický význam. Tradičně jsou součástí každodenního života. Árabájdžánci je používají nejenom na podlahy bytů či domů, ale i k pokrytí stěn interiérů. Zdobí též stany kočovníků, mešity i vládní budovy dodnes.

Vrcholem prohlídky této mimořádné výstavy jsou však práce Delafruz Bagirové na hedvábí a lnu. Jedná se o obdivuhodné dekorativní záležitosti módních doplňků, jakými jsou její kresby na šátcích, jimiž si rády halí tváře nejen muslimské krasavice.

Závěrem zbývá dodat, že práce mladé umělkyně Delafruz Bagirové byly oceněny řadou diplomů, včetně prvního místa na uměleckém Festivalu víry v Moskvě, které se pro ní stalo silným stimulem pro další tvorbu. Zapomenout bychom neměli ani na 1. místo ve výtvarné soutěži v Istanbulu za triptych „Koně Karabachu“ a „Ohně Baku“.

Představovaná výstava se koná se v pracovních dnech od 9:00 do 17:00 na adrese Prokopovo náměstí 4, Praha 3 – Žižkov. Více informací najdete na www.fuzhi.cz a www.fuzhipyramida.cz.