V rámci tohoto připomenutí se konají v přednáškových síních, na školách a v dalších institucích nejrůznější vzpomínkové i vzdělávací akce, od křtů děl literatury faktu, přes setkání s posledními pamětníky tragických událostí až po přednášky historiků, majíce za úkol nejmladším generacím připomenout a vysvětlit, co hrůzného se koncem třicátých let a v letech válečných pod nadvládou nacistického Německa v Evropě odehrálo. Tradičně se tak děje i v Památníku Lidice, jak jsme se mohli přesvědčit 27. ledna 2020 na dopolední přednášce pro studenty Gymnázia Kladno badatelky a publicistky Mileny Městecké, za přítomnosti poslední žijící Lidické ženy Jaroslavy Skleničkové, která přežila tragédii Lidic a koncentrační tábor Ravensbrück a napsala o tom i dvě knihy. Na přednášce zavzpomínal na své osudy i František Pitín, jeden z přeživších Lidických dětí.

Pitínův otec byl nacisty zastřelen v pražských Kobylisích, maminka umučena v Ravensbrücku a sestra zplynována jako většina lidických dětí v polském Chelmnu. František byl s ostatními dětmi do jednoho roku odebrán matce a nacisty odložen jako neschopný transportu ani převýchovy v tehdejším krčském ústavu zdraví.

V historii nacházíme poučení pro současnost a budoucnost!

Dvě třídy kladenského gymnázia se vešly do přednáškového sálu Galerie Lidice, vzdělávací instituce Památníku Lidice, aby se v rámci přednášek lidického vzdělávacího programu zúčastnili mimořádné události – uslyšet všechno, jak to s vypálením Lidic a následnými osudy přeživších Lidických dětí a žen bylo, z úst nejpovolanějších. Vzpomínkám paní Jaroslavy Skleničkové předcházela přednáška Mileny Městecké, autorky v loňském roce vyšlé unikátní publikace Evropa v agonii pochodů smrti 1944-45. Obě ženy se během přednášky vhodně doplňovaly, neboť Městecká první část jmenované knihy právě věnuje jak lidické tragédii, tak i cestě návratu a pochodu smrti Lidických žen z koncentračního tábora Ravensbrück do vlasti.

Studenti kladenského gymnázia, známého tím, že právě zde byly fašisty lidické ženy před odjezdem do koncentračního tábora drženy po několik dní, a že právě tady, ve zdejší tělocvičně, jim nacisté odebrali děti, o celém strašném lidickém příběhu dobře vědí. Ale spousta faktů a detailů i jim utekla, jak vyznělo z jejich reakcí během přednášky a v následující besedě. Nepátrejme po tom, zda je to vinou pedagogů, školních osnov nebo rodičů. Soustřeďme se raději na to, aby se naší mládeži celkově dostávalo více informací o událostech, které vedly k nástupu nacismu v Německu, následující II. světové válce, holocaustu a dalších zvěrstev proti lidskosti, na které se poslední dobou čím dále více zapomíná. Proto jsou takovéto a další přednášky po celé republice velmi nutné.