Již za starého Řecka…

… granát patří mezi nejstarší známé nerosty, jež člověk používal již v dávných dobách k ozdobným a rituálním účelům. O granátech pojednává kupříkladu  řecký filozof Theofratis z Efesu ( 372 – 287 př. n.l.) .  Velkého obchodního rozmachu s nimi se zasloužila rozpínavost Alexandra Velikého. Dnešní název granát pochází z počátku 13. století, kdy ho takto pojmenoval německý filozof a teolog, biskup regensdorfský Albertus Magnus ( 1193 – 1280).  Název odvodil z latinského slova grannum (zrno), protože se granáty velmi často vyskytují v podobě izometrických, většinou zaoblených zrn, vtroušených v pevných horninách nebo v náplavech. Řada badatelů se však domnívá, že logičtější je verze, která tvrdí, že jméno je odvozeno z latinského výrazu malum granatum, což má odkazovat na nejčastější barvu tohoto drahého kamene (granátové jablko).

Jisté však je, že dějiny českého granátu, nazývaného od počátku cabunculus jsou stejně bohaté jako historie granátu obecného. Návštěvníky Galerie Granát zkraje prohlídky a exkurze do výroby s ní seznamuje Petr Záruba, jemuž se staly tyto drahokamy osudem. Přes dlouhé čtyři desítky let je s nimi spjat v Granátu, družstvu umělecké výroby Turnov. Prošel zde celou výrobní hierarchií takříkajíc od píky a nyní je muzejníkem, galeristou a brusičem v jedné osobě.

Český granát

Grantaus Bohemicus

Jsme uprostřed bloku měšťanských domů po pravé straně Náměstí Českého ráje. V přízemí nás na svůj jedinečný sortiment láká firemní prodejna šperků s českými granáty, v prvním patře pak najdeme Galerii Granát  - Zákaznické centrum, též s nabídkou dárků a skla s českými granáty, což je mimořádně lákavá záležitost díky svému uměleckému designu, kdy se jedinečně snoubí krása českého skla s krásou českých granátů.

„Vítám vás v galerii uměleckých šperků. Naše Družstvo má téměř sedmdesátiletou tradici výroby šperků s českými granáty a zároveň jsme jediná společnost, provozující jeho těžbu…“ zahajuje exkurzi Petr Záruba.

Nedočkavě se řadíme do zástupu zvídavých turistů. Zvědavě nakukujeme přes průvodcovo rameno. Především nás lákají původní stoly starých mistrů brusičů a zlatníka.

„Ještě, než si řekneme, jak se český granát těží, předvedu vám, jak se kámen brousí, leští a jak vzniká granátový šperk. Nejprve ale malý historický exkurz…“ dodává Záruba.

Granáty orientální a české

Výklad zahajuje náš průvodce několika větami o spisu Holanďana Antselmuse de Boodt (1550 – 1632), což byl osobní lékař císaře Rudolfa II., vydaném v roce 1609 v Hanaus, ve kterém popisuje práci sběračů a brusičů drahých kamenů a pojednává i o léčebných silách.

„Granáty rozlišuje na orientální a české a jako první uvádí název Granatus Bohenmicus. Při tom dochází k názoru, že české granáty nedosahují velikosti orientálních, avšak jejich předností je překrásná rudě červená barva. Vzdorují ohni, který je nepoškozuje, a nacházejí se bez sebemenšího kazu…“

Na dobových rytinách ve výstavní síni galerie průvodcova slova doplňují texty o tom, že Boetius přesně určil i naleziště v Českém středohoří a na Jizerské louce. Dobové snímky ukazují staré způsoby těžení a zpracování vzácných nerostů. Efektní jsou staré vzorníky granátových šperků, zajímavá je i kolekce fotografií, představující osobnosti našeho a zahraničního politického i kulturního světa v souvislosti s téměř sedmdesátiletou historií Družstva Granát Turnov. Velký zájem návštěvníků galerie vzbuzují též snímky z předávání Zlatých slavíků, prestižních pěveckých cen, které družstvo tradičně pro mistry lehké múzy vyrábí.

Významná naleziště

Není jich tolik, jak by si laik mohl myslet – i odtud pramení cena českých granátů. Jedno z významných nalezišť je v Podkrkonoší u obce Dolní Olešnice - Vestřev. Nejvýznamnějším nalezištěm je to v Českém středohoří u obce Podsedice, nedaleko Lovosic. Zde se těžilo již za vlády císaře Rudolfa II.

Petr Záruba doplňuje:

„Granát se nachází na sedmdesáti kilometrech čtverečních ve vrstvách, nazývaných sedimenty, v hloubkách od 1 až do 8 metru. Tato vrstva se postupně těží a ve speciálních zařízeních se promývá vodou a sítuje. Na konci procesu získáme obohacený koncentrát těžkých minerálů o rozměru 2 – 8 mm.  Z koncentrátu se český granát od ostatních minerálů ručně vytřídí. Z jedné tuny materiálu získáme tak 10 až 20 gramů granátů. Ne všechny kameny ale můžeme brousit…“

Vzhledem k tomu, že granát jako jeden z mála drahých kamenů vydrží velkou teplotu okolo 1000 – 1300 stupňů Celsia, spolupracuje Družstvo umělecké výroby Granát Turnov s vybranými českými sklářskými firmami, které vyrábějí užitkové sklo.

V Železném Brodě a ve Smiřicích šikovní skláři do skla české granátky zatavují. Na sklo z Nového Boru, Nižboru, Poděbrad a Jihlavy se malé české granátky lepí speciální pryskyřicí na povrch.

„Broušení se provádí na stolech, které zde vidíte…“ zve Petr Záruba návštěvníky exkurze k současným, tak i historickým strojům. „Technologie ručního zpracování se již po několik století prakticky nezměnila. Vcelku se jedná o sice jednoduchou, ale pozornost a soustředění vyžadující práci. Kameny se brousí na diamantových kotoučích chlazených vodou a poté se leští na kotoučích mastnou diamantovou pastou…“

Pracovní postupy

Petr Záruba si obléká pracovní zástěru a usedá ke stolu, pozorně sledován desítkami očí zvědavých turistů. Bere do ruky dřevěný kolíček s tmelem z přírodních pryskyřic, který nahřeje a na něj vybraný granátek přilepuje. A už se plně soustředí na pracovní ukázku. Poté kolíček vsunuje do speciálního strojku. Na něm jsou kolečka, kterými lze nastavit různá provedení výbrusů.

„Každý kámen má vršek a spodek,“ vysvětluje Záruba. „Pro český granát je typický hvězdový výbrus. To znamená, že na spodku je osm plošek, říkáme jim facety, a na vršku je také osm plošek doplněných o malou čtyřcípou hvězdičku. Nejprve na kameni vybrousíme a vyleštíme spodek, potom kámen přetmelíme a stejný postup opakujeme u vršku. Ručně se granáty brousí do velikosti 4,5 mm. Malé kameny se brousí technikou tzv. hromadného broušení na válcových strojích od velikosti 1,3 mm…“

Po broušení přichází na řadu zlatnictví, šperky se vyrábějí stříbrné nebo zlaté, tradiční granátovou technikou.

„Na plech rovnáme (vysazujeme) pomocí pájecí vody a štětečku kroužky (cargle) a krátké tyčinky (zrnka) do různých tvarů. Na kroužcích budou zasazené granátky a přihnuté tyčinky je budou ve šperku držet. Polotovar posypeme pájkou a boraxem a plynovou pistolí zaletujeme. Pájka zateče mezi kroužky, tyčinky a plech. Další zlatník vyvrtá otvory v kroužcích a odstraní okolní, přebytečný plech pomocí pilky či nůžek a daný tvar opiluje a osmirkuje…“ pokračuje ve výkladu průvodce exkurzí Záruba. „Následuje montáž jednotlivých dílů a mechanismů, podle typu výrobku – kupříkladu náušnice nebo prsten. Poté se šperk poprvé leští. Do předleštěného výrobku se potom ručně zasazují kameny pomocí špejle s včelím voskem a stříbrné tyčinky se přimáčknou mezi kameny zlatnickým nástrojem zvaným zatlačovák. Přebytečný materiál se odstraní skřípacími kleštěmi a uskřípnuté tyčinky se zahladí speciálním nástrojem, upnutým v zubařské vrtačce. Šperk se zkompletuje a označí se výrobní značkou G nebo G1 a vyleští se do vysokého lesku…“ končí svou produkci Petr Záruba.

Zbývá dodat, že na stříbro se dělají různé povrchové úpravy, jako třeba zlacení, rhodiování nebo ruthéniování.

Závěrem:

Ve výstavních vitrínkách galerie si návštěvníci nadšeně prohlíží vybrané kolekce šperků z produkce Družstva Granát Turnov. To se chlubí obdivuhodným sortimentem více jak dvaceti tisíci typů výrobků. Šperky jsou zhotovené různými technikami, jejichž popis není cílem těchto řádků. Je třeba ale dodat, že kromě českého granátu jsou ve špercích zasazeny též almandiny, říční i kultivované perly, kameje, vltavíny, acháty, křišťály či olivíny.

Se skupinkou návštěvníků se loučíme s Petrem  Zárubou, perfektním průvodcem po tajemném světě historie a zpracovávání českých granátů, které proslavila především doba Rudolfa II. Jsme plni mimořádných zážitků a nových informací. Zbývá ještě navštívit prodejny Družstva Granát, abychom si jako vzpomínku na jedinečný výlet zakoupili některý z nabízených unikátů – šperků nebo skla s  českými granáty.