Mít národní řeč je jako mít živého tvora. Pečovat o ni znamená starat se, aby nezemřela z nedbalosti, aby sílila, rostla v pojmech, v účelnosti, v kráse, v myšlenkových spojitostech. Mít stát a rušit jeho hranice, rovná se stát nemít. Mít řeč a nepřiznat jí význam úředního jazyka, je nehlásit se k toulavému zvířeti. Vytvořit vlastnímu lidu ve vlasti domov, zakládat mu možnosti obživy a výživy, to je dobré hospodaření a rozhodně to neznamená upřednostňovat nás před druhými. Ať se v každé vlasti každý lid postará o své dobré životní podmínky a budeme upřednostnění úplně všichni. Naproti tomu ti, kteří páchají nájezdy, sobecky při nich žádají koláče bez práce, narušují kulturu a hrozí útlakem, jsou narušitelé hranic a je správné, že pocítí vyhnání. Ujímat se cizinců znamená dobrovolně pomáhat bezradným. Pomáhat lidem, kteří se chovají a jednají jako dobří hosté. Takoví hosté chtějí být a budou užiteční.

Válka je zlo. Neútočme. Braňme se přiměřeně. Nespolčujme se k zastrašování, ale k sebeobraně. Nerozšiřujme cizí války o své území. Diplomacie míru je také mezinárodní činnost. Nezakolísejme ve vzdělání. Poznávat boží a poznávat lidské, to nejsou oddělené světy. Učit se znalostem, dovednostem a také touze po vzdělání je tatáž mince. Jedničkářem nejste zadarmo. Píle je obdivuhodná při jakémkoli výkonu. Prozkoumat boží, lidské, vůbec přírodní, toužit po spravedlivém úsudku, nezastírat vlastní temperament, zpracovávat vlastní okruh otázek, východisek, pochyb, vizí, to a mnohé další dumání vytváří naše hodnoty v cenném smyslu slova. Jestli je budeme chtít nazývat takovými nebo makovými, můžeme. Pokud ne, ani tak se nám neztratí.

Volby, které nás přiměly spolehnout se na to, že náš kandidát na úřad veřejného činitele přispěje ke geopolitické změně, takové volby vyjadřují, v jaké tísni a pod jakým zásadním tlakem se před volbami ocitáme. To, že si zatím něco nepředstavím, neznamená, že to není možné. Představy sytí budoucnost. Toužit po zadání: Chovám se tak, jako bych měl zemřít už zítra a zároveň žít věčně, vyjadřuje naši skutečnost a je to lepší, než spolu se sofisty věřit že: Člověk je mírou všech věcí.

Až budeme lidmi jaksepatří, až naše mysl bude stát na dobrotě, až vyrosteme tím, že se vytratí sen o nadvládě, potom opravdu územní hranice ztratí význam. Nahradí je totiž hraniční vzájemná úcta. Zatím „plot kolem zahrádky“ plní svou úlohu. Nebo si sednete za volant, aniž jste složili řidičské zkoušky? Opakovaná chyba, se kterou spolehlivě ráj za peklo zaměníme, kotví ve snaze pojmout sjednocování jako akt obchodu, úřednického ovládání a donucování. Mnozí toužíme po spáse a přitom neuznáváme, že nemůžeme ihned vychodit devátou třídu, jestliže propadáme na prvním stupni.

Vyšlo na Vasevec.info. Publikováno se souhlasem vydavatele