Zejména demokracie a její hodnoty musely hodně ustoupit, největší prostor dostaly „fake news“, ovšem ty šířené oficiálními médii. Fake news a fake incidents jako casus belli, příčiny války a omezení svobod, řetěz událostí, který se už nechce nebo neumí zastavit. Dovoluji si podstatnou část analýzy ORF ocitovat:

„Účinky útoků teroristické organizace Al -Kajda z 11. září pociťujeme i o 20 let později - nejen v Afghánistánu s obnoveným převzetím moci Talibánem, ale také v každodenním životě, například u bezpečnostních předpisů pro lety. Debaty o mučení - klíčové slovo waterboarding - také spadají pod akce USA s oficiálním názvem „Válka proti teroru“, jak se píše v úvodu článku. Následuje hodnocení vývoje událostí:

„Celkově 11. září a jeho důsledky, například v podobě války v Afghánistánu, zaměstnávaly čtyři prezidenty USA George W. Bushe, Baracka Obamu, Donalda Trumpa a Joe Bidena. Poté, co radikální islámský Talibán odmítl vydat šéfa Al-Káidy Usámu bin Ládina, začaly 7. října 2001 útoky vedené USA na Afghánistán. Bush tehdy jasně uvedl, že boj USA je také výslovně namířen proti vládám, které nabízejí ochranu teroristům. Režim Talibánu pak na konci roku 2001 celkem rychle padl. V Afghánistánu však klid nenastal. Během dalších dvou desetiletí Talibán opakovaně útočil na jednotky NATO a dokonce prováděl útoky v hlavním městě Kábulu. Během návštěvy prozatímního afghánského prezidenta Hamida Karzáího v Bílém domě v červnu 2004 Bush hovořil o „prvním vítězství ve válce proti terorismu“ - podle některých dokonale mylný úsudek, jak se také ukázalo, podle jiných skvělé PR. Bin Ládina nakonec 2. května 2011 v pákistánském Abbottabadu zastřelily speciální jednotky americké armády. Bin Ládin byl nejhledanějším teroristou na světě, na jeho hlavu byla vypsána odměna 50 milionů dolarů. Kromě 11. září byla zakladateli Al-Káidy připisována řada dalších vážných útoků.

Přítomnost amerických vojáků v Afghánistánu byla pro ně vyčerpávající - až do katastrofálního stažení v srpnu 2021. Na 20. výročí útoků z 11. září nyní v Kábulu opět vlaje bílá vlajka Talibánu. Vojáci pod vedením NATO se v chaosu stáhli, afghánské bezpečnostní síly se zhroutily. Talibán vyhrál válku v Afghánistánu.

V průběhu „války proti teroru“ po 11. září – název byl inspirován „válkou proti drogám“ vyhlášenou USA v 70. letech 20. století – vypukla irácká válka, protože Bush použil „válku proti teroru“ také jako záminku k útoku na Irák v březnu 2003. S více než pochybnými důkazy o existenci zbraní hromadného ničení jako ospravedlnění. To se, jak známo, neprokázalo, Bagdád zbraně hromadného ničení, například chemické, dodané USA a používané v 80. letech, v té době už neměl.

Další fake se objevil 1. května 2003, kdy Bush na letadlové lodi „USS Abraham Lincoln“ oznámil oficiální ukončení bojů v Iráku, a to pod obrovským praporem s nápisem „Mise splněna“. Později se ukázalo, že letadlová loď musela být pro vysílání otočena o 180 stupňů, aby na pozadí nebylo vidět kalifornské pobřeží. Tato „splněná mise“ byla odhalena jako prázdná fráze a stala se symbolem „fake news“ nejpozději tehdy, když v následujících měsících v Iráku eskalovalo násilí. Až koncem roku 2011 USA konečně stáhly své vojáky ze země, aby se ti o tři roky později zase vrátili, kvůli pomoci irácké armádě v boji proti teroristické organizaci Islámský stát (IS). Navzdory vojenské porážce je však IS stále aktivní v Iráku a sousední Sýrii.“ Tolik shrnutí válečných „úspěchů“ USA za posledních 20 let. Článek však pokračuje ještě drsnějšími fakty:

„Podle odhadu Brownovy univerzity ke konci roku 2019 zabila „válka proti teroru“ více než 800 000 lidí, většinou civilistů v Iráku a Afghánistánu. Vědci vyčíslili finanční náklady pro USA na více než 6,4 bilionu dolarů (asi 5,4 bilionu eur). Jsou také obavy, že v Afghánistánu se bude opakovat situace po prvním stažení z Iráku a že země bude v budoucnu sloužit jako výcviková a logistická základna islamistických teroristických organizací.

Neblahý vývoj zaznamenaly USA v otázce mučení. Po 11. září USA změnily části své vojenské základny v kubánském zálivu Guantánamo na vězení s maximální ostrahou. Záliv Guantánamo má 116 kilometrů čtverečních a nachází se na jihovýchodě Kuby. Ploty a minová pole vytvářejí jasné ohraničení od komunistických sousedů. Vojenská základna Guantánamo byla pronajata v roce 1903 a prodloužena na neurčito v roce 1934 jako součást dobré sousedské politiky, kterou prosazoval americký prezident Franklin Delano Roosevelt. Vláda na Kubě však považuje základnu za nezákonnou. 11. ledna 2002, čtyři měsíce po útocích, přišlo na Guantánamo prvních 20 vězňů. Na Guantánamu používala americká armáda tvrdé „vyšetřovací“ metody - například nedostatek spánku, neustálé vystavování hudbě a kukly přetažené přes hlavu. Proslul také notoricky známý „Waterboarding“, velmi kontroverzní a běžně klasifikovaný jako mučení. „Metoda výslechu“ hájená Bushovou administrativou simuluje utonutí. Vězeň je obvykle připoután v leže, na obličej je přitlačen mokrý hadr a poté se na něj nalijí litry vody. Co je snad ještě horší, obzvláště důležití vězni, na které použité metody výslechu nezapůsobily, byli podle tehdejších amerických médií posíláni z USA do spřátelených států, ve kterých je mučení běžné. Mluvilo se také o černých stránkách, tj. o tajných věznicích CIA, o nichž se říká, že některé byly v Evropě, dokonce i v Polsku.

Guantánamo se stalo černou skvrnou na pověsti USA. Až o něco později vyvolaly celosvětové pobouření snímky z amerického „protiteroristického“ boje v Iráku. Záznamy iráckých vězňů z americké vojenské věznice Abú Ghraib, kterou převzaly USA od iráckého režimu, byly zveřejněny na konci dubna 2004. Obrázky ukazují americké vojáky, kteří sexuálně ponižují a zneužívají irácké vězně. Americká vojáčka Lynndie England, která byla později usvědčena, se stala veřejně známou. Zveřejněné snímky ukazují mimo jiné England, jak s úsměvem ukazuje na genitálie vězně a vede vězně na vodítku pro psa. England byla odsouzena ke třem letům vězení za šest případů špatného zacházení a poté, co si odseděla polovinu, byla v březnu 2007 propuštěna z vojenské věznice v San Diegu. V roce 2006 tehdejší americký prezident Bush připustil, že skandál byl největší chybou americké vojenské akce v Iráku. Obraz USA a jeho ozbrojených sil tehdy utrpěl trvalé škody.

Teror z 11. září měl dopad i na americké zpravodajské služby. Po útocích obvinila vyšetřovací komise zejména CIA, americkou zahraniční zpravodajskou službu, z nedostatečné spolupráce s federální policií FBI a z řady dalších závažných selhání v souvislosti s možnou prevencí útoků. V důsledku selhání zpravodajců provedl Bush největší reformu amerických zpravodajských služeb za poslední desetiletí. Bylo zřízeno kontroverzní ministerstvo pro vnitřní bezpečnost. Tehdejší kritici se obávali, že nová autorita bude sloužit také ke špehování částí populace (což se samozřejmě potvrdilo). V průběhu reformy byl zřízen také úřad ředitele pro tajné služby – což je něco jako ministr. Měly zde být shromážděny a analyzovány informace od CIA, FBI a Národní bezpečnostní agentury (NSA) a celních a imigračních úřadů o možných teroristických aktivitách.

Navždy se změnila letecká doprava. Vstup do USA ztížilo vyplňování nových složitých formulářů a bezpečnostní opatření a kontroly letů byly rozšířeny po celém světě. Přestože byla tato pravidla v průběhu let opět oslabena, jsou stále patrná i dnes. Byly také naskenovány soubory údajů o cestujících, do letadel byli vysíláni ozbrojení policisté jako „Sky Marshalls“, osobní a občanské průkazy byly doplněny o biometrické údaje a přizpůsobeny strojovému čtení a skenování. Byla také podepsána dohoda s EU o přenosu údajů o cestujících“, vypočítává obšírná analýza v ORF.

Kdo dočetl až sem, musí mu být jasné, že největší omezení demokracie představuje přizpůsobení se metodám nedemokratických režimů v rámci boje proti nim. Nikoli jejich existence sama o sobě, ale totalitní způsob myšlení, které omezuje každodenní život občana tzv. rozvinutého světa.