Velkou nelibost se sjednáním této smlouvy vyjádřilo nikoli překvapivě Turecko, jemuž obě země vzkázaly, že pro něj ve východním Středomoří už není místo. Dnes se proti smlouvě postavila i německá kancléřka Angela Merkelová. Šéfka spolkové vlády země, která nyní předsedá Evropské radě, podle řeckého webu ethnos.gr prohlásila, že Německo bude usilovat o návrat situace před řecko-egyptskou dohodu.

Povrchní pozorovatel by po shlédnutí mapy mohl snadno dojít k závěru, že jde o zrcadlový protitah vůči dohodě mezi Tureckem a džihádistickými milicemi sdruženými ve vládě národní shody (GNA), jejímž jménem na mezinárodní scéně hovoří samozvaný premiér Faís al-Sarrádž. Ve smlouvě Erdogan – Sarrádž si Turecko a Libye rozparcelovaly Egejské moře a jeho dno v pásu mezi Tureckem a libyjský poloostrovem Kyrenaika.

Když pomineme fakt, že Kyrenaiku, stejně jako většinu Libye neovládají Sarrádžovi džihádisté, ale Libyjská národní armáda (LNA), jíž velí polní maršál Chalífa Haftar, spočívá zásadní rozdíl především v tom, že Turci a GNA si ve smlouvě slíbili rozdělit moře i s řeckými ostrovy, které jsou v tomto pásu. Takové dělení moře a dna je v rozporu s Úmluvou OSN o mořském právu. Podle ní mají Řekové kolem svých ostrovů vlastní pobřežní vody a výhradní ekonomické zóny. Mezi Tureckem a Egyptem se nachází řecké ostrovy – což je součást Řecka, čím spolu Turecko a Libye na moři nesousedí. Tudíž nemají právo si dělit moře ani jeho dno.

Podle mezinárodního práva spolu naopak na moři sousedí Egypt a Řecko. I když obě země nemají žádnou pevninskou společnou hranici. Mezi některými řeckými ostrovy a Egyptským pobřežím, respektive ostrovy pod jeho správou, už není žádá pevnina ani ostrov jiné země. Řecko a Egypt si tedy podle Úmluvy mohou společně dohodnout námořní hranice. Smlouva o jejich vymezení je velkým úspěchem řecké diplomacie. Jde v krátké době již o druhou smlouvy tohoto typu. Na jaře podobnou smlouvu Řecko uzavřelo s Itálií.