Kdysi se tvrdilo, že větší počet žen v politice povede ke změně metod a cílů směrem k většímu důrazu na podporu rodiny a na solidaritu. Dnes máme ve vládě i v nejvyšších parlamentních funkcích rekordní počet žen. Výkony bezdětné slečny Jany Černochové (ODS), stejně jako předsedkyně Sněmovny Markéty Pekarové Adamové (TOP 09), usvědčují popsanou politologickou teorii z nesmyslnosti. Pokud si každodenně zoufáte nad podivnými výroky českých nejvyšších ústavních představitelek, pak vězte, že v tom nejsme sami. V německém deníku Nachdenkseiten rozebrali strašidelnou praxi minulých i současných německých političek autoři Friedhelm Klinkhammer a Volker Bräutigam. Zveřejním zde to pro nás podstatné z jejich článku. Celý text, který odhaluje mnohé z německé mediální a politické praxe, je v odkazu.

Ženská síla, pamatujete? Angela Merkelová neviděla nic špatného na tom, že pro Josefa Ackermanna, šéfa Deutsche Bank, uspořádala v kancléřství u příležitosti jeho 60. narozenin okázalý večírek. Ministryně obrany Ursula von der Leyenová si myslela, že s 300 miliony eur na poradenské smlouvy by mohla obdarovat i jednoho ze svých synů. Maskáčově zelená Annalena Baerbocková se domnívala, že se v jejím přiznání k dani z příjmu nemusí objevit zvláštní poplatek ze stranické pokladny a že kdokoli může zapomenout na vykázání jejích dalších příjmů.

Je možné, že německé veřejnoprávní televize si myslí, že ženy jsou samy o sobě důvěryhodnější, takže se jim nemusíme příliš dívat pod prsty. Ale ženy si ve světových dějinách vždy stály za svým: korumpují sebe i své úřady stejně účinně jako muži, jak běduje vážená feministka Alice Schwarzerová. Moudrost jako z lidového kalendáře: V zastupitelské demokracii je korupce systémová, čistý štít není součástí profesního obleku, i když ho nosí ženy.

Merkelová je nyní politickou historií a neměla by se nás zde týkat. Von der Leyenová má na rozdíl od Baerbockové alespoň doktorát (doktorát si udělala 65stránkovou dizertací podezřelou z plagiátorství) a umí trochu lépe anglicky. Baerbocková, na druhou stranu, dokončila pouze magisterské studium na London School of Economics (studium pro děti bohatých rodičů) a působí dojmem, že si vytáhla diplom z automatu na mince na letišti Heathrow. Její úroveň „pocházím spíše z mezinárodního práva“ by nám mohla být lhostejná, kdyby nebyla katastrofální německou ministryní zahraničí, která, co se intelektu týče, je hluboko pod úrovní všech svých předchůdců.

Nevědomost, kořen všeho politického zla

Ohledně tzv. „feministické politiky“ (což je pouze feministická personální politika podle principu kvóty místo kvality), přináší Annalena Baerbocková na jeviště něco nového, protože zcela bez zábran veřejně prožívá svůj nedostatek znalostí, svůj zúžený pohled, upovídanost, touhu po uznání a bojovnou agresivitu: "Pro mě je to jasné: Ukrajina také brání naši svobodu, náš mírový řád a my to podporujeme finančně i vojensky - tak dlouho, jak to bude nutné." Na jednání nevládní organizace „Forum 2000“ v Praze dne 31. srpna prohlásila, že stojí za Ukrajinou: "...bez ohledu na to, co si mí němečtí voliči myslí..."

U toho zůstává i nadále: „i když lidé vyjdou do ulic ve velkém počtu kvůli vysokým nákladům na energii“. Kontext: Je mi fuk, jak je to špatné pro německé občany. To však měli/mohli vědět před volbami do 20. německého Bundestagu.

Úkolem Baerbockové by mělo být usilovat o vyjednávání mezi Ukrajinou a Ruskem o mírové dohodě a také pracovat na přímých vlastních rozhovorech s ruskou vládou. Místo toho otevřeně podporuje dodávky zbraní do Kyjeva, zdůrazňuje roli Německa jako válčící strany proti Rusku, a prodlužuje hrůzu na Ukrajině: "Musíme být připraveni na to, že tato válka může trvat roky."

Typické papouškování zeleného spratka se dobře hodí k tak krutému výběru perspektivy a jazykové slabosti zároveň: "Ukrajina také brání naši svobodu, náš mírový řád", hovoří Baerbocková povzneseně o zdaleka nejzkorumpovanější státní struktuře v Evropě, Ukrajině, aniž by o tom jen trochu zapřemýšlela. V čele s evidentně „koksující“ loutkou USA, nestydatým neonacistickým propagátorem a daňovým podvodníkem se zahraničními účty v milionech. Maskáčové kamufláže tohoto nespoutaného antidemokrata po celé měsíce ušetřily diváky německé televize, například Tagesschau, sotva na jeden den.

Ukrajina je selhávající stát na kapačkách Západu. Británie a USA v květnu zakázaly Vladimiru Zelenskému další mírová jednání v Turecku s cílem „oslabit“ Rusko ve vleklé válce. Loutka Zelenskyj s bezprecedentní nezodpovědností dovolil USA a EU, aby z něj vybudovaly mocenského vojevůdce, který obětuje své krajany po desetitisících jako kanónenfutr. Ve službách geostrategických zájmů Spojených států. Jeho motto: ty dodáváš zbraně, my mrtvoly.

"Feministická zahraniční politika" Baerbockové: Válečný kurz není feministický, tím méně ženský (ve smyslu žensko-mateřský). Baerbocková nevěnovala jediné dojemné slovo vzpomínek a smutku ukrajinským a ruským válečným padlým. Denní zprávy běžně mlčí o tom, co se děje na „bojišti“. Každý den ruské ministerstvo obrany hlásí 200 až 500 „zlikvidovaných“ ukrajinských vojáků. Stovky mrtvých, den za dnem, ve válce, která by mohla v mžiku skončit ve prospěch svobody a demokracie – kdyby si to Washington, Londýn a Berlín přály.

Od začátku války přišlo o život více než 50 000 Ukrajinců. Deset milionů lidí uprchlo. Německým a eurounijním současníkům je běžně odepřen přístup k informacím o těchto strašných skutečnostech. Všechna „nepřátelská média“ v této zemi podléhají cenzuře, která podle národních ústav vůbec není a která proto nemůže existovat ani ve výjimečných případech. Ale právní nihilismus se nedávno stal německým státním právem.

Německé narativní žurnalistice jde zjevně o otupení občanů, o ukolébání osazenstva pohovek. Diváci si nesmí všimnout, že jsou doslova „dojeni“ kvůli prodlužování dávno prohrané války. Proto si Baerbocková myslí, že musí znovu a znovu varovat před „válečnou únavou“, před přízrakem míru.

Malý výlet do historie: Ještě téměř na smrtelné posteli varoval Bismarck: "Nikdy proti Rusku!" Ministryně zahraničí Baerbocková („... pocházím spíš z mezinárodního práva“) toho o Bismarckovi nejspíš příliš mnoho neví. Tak to bývá, když se ministr zahraničí nic z historie nenaučil a o diplomacii beztak nemá ani páru.“

Mohli bychom se srdečně bavit, co to mají Němci za ministryni, ale to bychom nesměli mít na našem ministerstvu zahraničí šéfem její duchovní dvojče a na křesle ministra obrany nemilosrdnou Černochovou.