Oficiálně nebylo prováděcí nařízení týkající se taxonomie EU v oblasti klimatu na programu jednání. Prezidenti a premiéři v oficiální části řečnili o očkování, krizi na polsko – běloruských hranicích a chaosu na Ukrajině. Nicneříkající obecné bláboly k těmto otázkám byly v pátek zveřejněny v Úředním věstníku EU v podobě závěrů Evropské rady.

Setkání šéfů států a vlád však posloužilo především k zákulisnímu dvoj a vícestrannému jednání o nejcennější součásti předpisů z oblasti Zeleného údělu a rozpočtu EU. V loňském roce bylo schváleno nařízení 2020/852 o zřízení rámce pro usnadnění udržitelných investic. Toto nařízení zmocňuje Komisi k utracení 900 miliard eur z rozpočtu EU a z Fondu obnovy na projekty z oblasti Zeleného údělu. Jak už je to v Bruselu zvykem, hlavní částí nařízení, které v roce 2020 schvalovali Evropský parlament a Rada, je zmocnění Komisi stanovit formou prováděcího nařízení Komise, co jsou to udržitelné zdroje energií. Tedy za co může být těch 900 miliard eur utraceno.

Prováděcí nařízení podléhají souhlasu příslušné Rady ministrů. Ta o návrzích jedná tak dlouho, dokud se nepodaří schválit pozměňovací návrhy, s nimiž je spokojeno aspoň 60% členských států, které představují neméně 60% populace EU. O prováděcích nařízeních Komise se v Radě jedná většinou na úrovni úředníků. Tento předpis je však tak závažný, že se o něm mezi sebou dohadují předsedové vlád.

A v pátek nad ránem usedali do vládních speciálů spokojeně stoupenci jaderných a plynových elektráren. Podle zpráv, které po příletu do vlasti zveřejnili jednotliví účastníci se francouzské diplomacii podařilo dát dohromady „atomový a plynový klub“, který disponuje v Radě kvalifikovanou většinou, nezbytnou ke schválení pozměňovacího návrhu, podle něhož by atomové i plynové elektrárny měly být řazeny mezi energetické zdroje šetřící klima. V praxi by to znamenalo, že na jejich stavbu by členské státy mohly čerpat dotace z rozpočtu EU a z Fondu obnovy.

Po příletu do Vídně to veřejně přiznal i rakouský kancléř Karl Nehammer (ÖVP), který na tiskovce přiznal, že Rakousko bitvu proti atomu na unijní úrovni asi prohraje. Jaderná energetika je v Rakousku považována za problém od roku 1978, kdy proběhlo referendum o spuštění již hotové atomové elektrárny v obci Zwentendorf. Tehdejší spolkový kancléř Bruno Kreisky (SPÖ), který byl tou dobou krajně nepopulární, spojil otázku souhlasu se spuštěním elektrárny s otázkou důvěry vládě. Voliči ji rozdílem necelých 20 tisící hlasů odmítli celkovým poměrem 50,47 : 49,53%. Elektrárna nikdy nebyla spuštěna. Kreisky však své slovo nedodržel, nepodal demisi a vládl až do roku 1983.