Tedy, máme letos velkou slávu, sto let od založení samostatného Československa. Mezi jednotlivými pořady na ČT se neustále zobrazují letopočty 1918 a 2018. Byl nám promítnut film o Aloisi Rašínovi a Karlu Kramářovi z období první světové války, bez podstatných úprav skutečnosti. Připravují se větší oslavy na 28. října a jsou i další připomínky této skutečnosti.

Není ale vůbec zmiňováno, že v podstatě není co slavit. Československo už více než 25 let neexistuje. Nezaniklo ani z důvodu přírodní katastrofy, ani útokem některé z velmocí, tedy katastrofou nebo násilím mající původ mimo něj. Zaniklo rozhodnutím dvou mužů. Bylo nám to vůbec po pravdě řečeno, vysvětleno a zdůvodněno? Mohl se k tomu lid této země, podle ústavy zdroj veškeré státní moci aspoň vyjádřit? Samozřejmě, že vůbec ne. Lidu se vůbec nikdo neptal. U moci byla tehdy spořivá pravice, jak se prezentuje v médiích svými představiteli neustále i dnes. A ta věděla, že podplacením několika poslanců Federálního shromáždění dosáhne cíle, tehdy rozdělení Československa na ČR a SR, mnohonásobně levněji než pořádáním referenda. A tak se také stalo. Poslechli jsme si pak výlevy těch, co v příhodnou chvíli dokázali změnit svůj názor a najednou bylo Slovensko pro nás cizinou. Říká se, že naše vztahy se po rozdělení zlepšily. Nevím, já měl vztahy vždy dobré.

Ale zajímala by mě jiná věc. Důvod úpadku společenského vědomí. Důvody zhoršení vztahů mezi lidmi. Proč, pokud někdo ze současných politiků mluví o politickém soupeři, ztratí veškeré zábrany, místo argumentů používá nadávky a většinou se uchýlí k radám, na které si vůbec nevzpomněl, když byl ve stejném postavení. Zmíněné nadávky pak stačí k jeho zvolení věrnými souputníky. Potom slyšíme z parlamentu totéž, ale i z médií, také z divadelních scén a výstupů některých bavičů. Kde se stala chyba? Proč je tento způsob „demokratické diskuze“ obhajován a používán.

Díval jsem se na jednu z těchto diskuzí mezi mluvčím prezidenta panem Ovčáčkem a bývalým novinářem panem Pavlem Novotným k občanům, kteří mají dostat státní vyznamenání. Pan Ovčáček výběr obhajoval a pan Novotný kritizoval, vlastně vůbec nekritizoval, ale vybraným, kteří se jemu nelíbili, nadával. Nejvíce to od něj zchytal režisér Troška. Nechápu proč tolik nenávisti. Mně se některé jeho filmy také nelíbí, ale tak na ně prostě nejdu, a pokud mí je nabízí v televizi, zapnu si buď jiný kanál, nebo nic. Ono v televizi mi nabízí daleko více ubohých filmů, či jiných pořadů, které je ubohostí ještě předčí. Ale pořád má konečnou volbu posluchač zapnutím nebo vypnutím knoflíku. Jediná věc, zatím neřešená je povinný poplatek televizi a rozhlasu. Mělo by to být řešeno zákonem ze sociální oblasti. Vlastně ji platíme za to, aby nám vymývala mozky a zahrnovala pořady, které velká část lidí nesleduje. Ovšem pokud diskuze bude stále stejnou formu, tedy nadáváš hlasitěji, máš pravdu, očekávat zlepšení asi těžko můžeme.

A tak mě napadlo, když se nemůžeme dobrat změny, co vzpomenout Petra Chelčického, který před cca 550 roky napsal, že člověk pro styk s Bohem nepotřebuje prostředníka. Udělejme další krok a nehledejme prostředníky ani pro styk s jinými lidmi.

Možná přijdeme o politiky, ale bude to až taková škoda?