Letos je jakési půl výročí skončení druhé světové války, protože uběhlo sedmdesát pět let od jejího konce. V Evropě to bylo v květnu osmého a devátého, kdy Německo po podpisu spojenci předložených listin, poprvé v Remeši 7.5.1945 a podruhé v Berlíně v noci z 8 na 9.5.1945, bezpodmínečně kapitulovalo. V Asii Japonsko bezpodmínečnou kapitulaci podepsalo 2.9.1945 na bitevní lodi Missouri, kotvící v tokijském zálivu, i když vlastní kapitulaci vyhlásilo samo Japonsko už 15.8.1945. Kapitulace byla důsledkem svržení dvou atomových pum, jedné na Hirošimu dne 6.8.1945 a druhé 9.8.1945 na Nagasaki Američany, ale netýkala se Kwantungské armády v Mandžusku, která bojovala s Rudou armádou pod velením maršála Vasiljevského (působícím zde jako generálplukovník Vasiljev). 17.8.1945 poslal generál Jamada radiogram, že přikázal Japonské armádě se vzdát a předat zbraně Rudé armádě. Vasiljevskij, protož se rozkaz Jamady nedostal ke všem jednotkám, prodloužil termín kapitulace do 20.8.1945. Do zajetí vzala Rudá armáda 148 japonských generálů a 594.000 vojáků. Celé tažení Rudé armády trvalo 24 dnů a bojové akce 12 dnů.

Poslední výstřely této války, pokud pomineme werwolfy a banderovce, padly ve Střední Evropě u Milína u Příbrami v Čechách, kdy došlo k bitvě mezi Německou skupinou tvořenou vojáky wehrmachtu a SS, proti kterým útočili čeští partyzáni, jednotky Rudé armády a americké tankové divize, ve dnech 11. až 12. května. Ráno 12.5. podepsal jejich velitel kapitulaci a pak se zastřelil, protože ho Američané s rodinou odmítli vzít do zajetí. Do zajetí bylo vzato na 6 tisíc německých vojáků a esesáků, v boji jich bylo zabito asi jeden tisíc. Na sovětské straně padlo asi 2300 vojáků a Američané měli 1120 padlých. Poslední výstřely v Asii, pomineme-li Koreu, Vietnam a Kambodžu, padly v šedesátých letech, kdy stále jednotliví vojáci Japonska se snažili vést válku na ostrovech v Tichomoří.

Není tak úplně pravdou, že od konce války byl v Evropě díky EU mír. Hned po skončení války, vypukla v Řecku občanská válka mezi ELAS (podporovanou Jugoslávií a Albánií) a řeckým monarchisticko-fašistickým režimem (podporovaným Velkou Británií a USA), která v roce 1947 přerostla ve válku konvenční. V roce 1949 tato válka skončila po ukončení podpory Jugoslávie vítězstvím řecké monarchie a chunty,  které v Řecku vládly až do roku 1974. V roce 1949 museli bojovníci ELAS uprchnout, z nich 12000 uprchlo do ČSR, kde byli usídleni v pohraničí. Po celou druhou polovinu 20 století přetrvávají řecko turecké spory, zejména na Kypru. Až dodnes i přes uzavření Velkopáteční dohody 10.4,1998 mezi IRA a Velkou Británií přetrvávají útoky IRA. Obdobně je to ve Španělsku s organizací ETA. Největší válka nastala při rozpadu Jugoslávie na 6 nových států v letech 1991 až 2001, které se účastnilo tzv. „humanitárním bombardováním“ i NATO.

Považuji nezbytným se i zmínit o záměrné polopravdě, že druhá světová válka začala uzavřením tzv. Molotov – Ribbentropova paktu dne 23.8.1939 o neútočení a tajného dodatku o rozdělení Polska, následným vypověděním války 1.9.1939 Německem Polsku a 17.9.1939 pak vstoupením SSSR do války proti Polsku. Všichni tito historici pomíjejí několik předcházejících skutečností, které si dovolím bez dalšího chronologicky připomenout. Mnichovský neúspěšný puč vedený Hitlerem roku 1923, napsání Mein Kampfu roku 1925/26, jmenování Hitlera německým kancléřem roku 1933, požár říšského sněmu 27.2.1933, lipský proces s tzv. žháři říšského sněmu s vynesením rozsudků, kdy všichni Bulhaři (Dimitrov, Popov a Tanev) byli osvobozeni a vypovězeni z Německa do SSSR, Van der Lube byl uznán vinným a 10. ledna 1934 popraven, a předseda KS Německa Torgler byl vzat do ochranné vazby a později pracoval u Heydricha. Dimitrov odmítl Němci ustanoveného obhájce a obhajoval se sám, kdy prokázal, že říšský sněm si nacisté zapálili sami. Smlouva Hitlera s Polskem roku 1934. Obsazení demilitarizovaného Porýní roku 1936. Pokus Německa o uzavření stejné smlouvy jako s Polskem i s Československem, co Beneš odmítnul roku1936. Vzpoura fašistických generálů vedených nakonec Frankem ve Španělsku proti v řádných volbách zvolené republice roku 1936. Přepadení Etiopie Itálií roku 1936. Obsazení a připojení Rakouska k Německu roku 1938 na jaře, na podzim pak Mnichovská dohoda a smlouva mezi Chamberleinem a Hitlerem o přátelském řešení sporů. Obsazení Československa a vytvoření Protektorátu Čechy a Morava a Slovenského štátu Německem. Návrh SSSR na řešení kritické situace v Evropě kolektivní bezpečností a po nezájmu, nebo odporu ostatních států, odvolání Litvinova z funkce ministra zahraničí a ustanovením do této funkce Molotova.

Všichni o tom věděli, že Hitler porušuje všechny smlouvy, jak chce, případně své jednání vydává za nordickou lest. Ani Francie, ani Velká Británie nezasáhly včas a dokonce mu odkývaly, co chtěl. Jak prorocký byl výrok W. Churchilla po Mnichově, „měli jste možnost zvolit hanbu, nebo válku. Zvolili jste hanbu a budete mít válku. Naštěstí se stal premiérem W. Churchill ve Velké Británii a po celou válku ji vedl způsobem, vyjádřeným svým výrokem, „vtrhne-li Hitler do pekla, vyhlásím se za spojence Lucifera.

A tak s podivem sleduji počínání některých pražských komunálních politiků, a nestačím se divit. Jednak trojici z Prahy představující nové směry v zahraniční politice, ale též ve vojenské strategii a poměru k vlasti vojáků v době války na frontě. Zároveň se i divím našim všechny politiky napomínající vševědoucí občánky plné lásky a humanismu, že tyto tři neoslovili. Přece výrok, že Praha se osvobodila sama, bez účasti Rudé armády, která byla tehdy v Československu asi na hromadném zájezdu, pasuje pana primátora Hřiba k takovým znalcům vojenství, jako je César, Agrippa, Hannibal, Clausewitz, Napoleon a další. Podle toho lze vést boje ve válce bez součinnosti, bez ohledu na dopady výsledků předchozích bitev. Pak se divím a ptám, co děláme ještě v NATO, když jde vše tak snadno. Kouzelné je stavět i pomník zrádcům vlastní země, myslím tím vlasovce. Žádný stát na světě nenechá bez potrestání vojáka, který obrátil zbraň proti vlastní zemi, zejména pokud je důstojníkem. Možná by se pan Novotný měl seznámit s pojmem decimace u římských legií. Možná by bylo vhodné se též seznámit s počínáním i ostatních vlasovců, než vedených Buňačenkem, a jejich počínáním jinde než na konci války v Praze. Když vezmu vše kolem a kolem, nemohu věřit ani tomu, že sem přijel nějaký příslušník tajné služby Ruské federace, který by měl tyto tři komunální politiky zavraždit, a to ještě všem na očích. Proboha, proč by to dělali? Jim přece musí jednání těchto politiků pouze a jen vyhovovat.