Bavorské kříže

Tisíce vrcholů nejvyššího evropského pohoří zdobí kříže a možná úplně nejvíce jich je v jižním Bavorsku. Vztyčovány zde byly již od 13. století, zvlášť intenzivně je začali místní budovat koncem 19. a na začátku 20. století, v době krátké, avšak mohutné obrody Církve po I. vatikánském koncilu a za pontifikátu svatého papeže Pia X.

V průběhu posledních měsíců však právě zde někdo proti křížům útočí. Příznačně sekerou poškodil či zcela zničil několik takových křížů. Atmosféru odkřesťanšťování Evropy nejlépe dokresluje vyjadřování některých médií. O křížích na vrcholcích hovoří jako o "kontroverzních symbolech" a namísto odsouzení jejich barbarského ničení hovoří o "příležitosti k otevření diskuse".

Svoji hlubokomyslnou troškou do mlýna přispěl i světoznámý horolezec Reinhold Messner, jenž prohlásil cosi v tom smyslu, že vrcholy hor tu jsou pro všechny, a nemusejí být proto nutně zasvěceny pouze jedné konkrétní ideologii. Že to má sportovec v hlavě trochu popletené, by nebylo nic tak zvláštního. Jenže už je z toho také politika - jak jinak než migrantská.

Média začala spekulovat, že vztyčení provizorního kříže za pokácený čtvrttunový na vrcholu Scharfeiteru, má bezpochyby na svědomí "skupina stoupenců radikální, ultrapravicové a rasistické ideologie" - a vztyčením kříže dávají najevo svůj nenávistný postoj k migrantům.

Obyvatelé horských bavorských regionů jsou naproti tomu ničením křížů zcela pochopitelně šokováni a naléhají na úřady, aby vypátraly pachatele a zjistily jejich motivy. Celá kauza přesvědčivě ilustruje, že válka proti křesťanství probíhá na všech myslitelných frontách.

Protože svátek Povýšení svatého Kříže budeme slavit ve středu 14. září, chceme jeho smysl přiblížit prostřednictvím moudrých slov profesora Oliveiry, která kromě jiného také naznačují, jak se má k útokům na nejsvětější symbol lidských dějin pravý křesťan postavit.

Plinio Correa de Oliveira: Povýšení svatého Kříže

Jistě víte, že za starých časů byl kříž mučicím nástrojem. Být ukřižován bylo pro každou osobu potupné. Byla to ostuda jak pro onoho člověka, tak i pro jeho rodinu. Jsa si toho vědom, svatý Pavel si nepřál být ukřižován, protože byl římským občanem a římští občané nepodléhali trestu ukřižování. Byl sťat mečem, protože toto bylo privilegiem Římanů.

Proto, když byl Náš Pán Ježíš Kristus ukřižován, utrpěl hrozné pokoření. Toto hanobení mělo zdůraznit, že Ježíš Kristus byl banditou, psancem stejného ražení jako ti dva zloději, co byli ukřižovaní spolu s Ním. V tomto smyslu nebylo ukřižování pouze pokořením, ale tím nejvyšším možným pokořením pro každého čestného muže.

Židé způsobili Našemu Pánu během Jeho života kdejaké pokoření, které mohli. To odpovídalo jejich rostoucí nenávisti k dobru, jež reprezentuje Ježíš. Nakonec mu způsobili to největší pokoření, jímž bylo právě obětování na kříži. Tímto se stali bohovražedným národem.

Touha pokořit Našeho Pána jak nejvíce byli schopni, se stala zřejmou v celém Umučení Páně. Například trnová koruna, šaškovská tunika, hůl, kterou umístili do jeho ruky jako žezlo, osoby, které ho zesměšňovaly a plivaly na něj atd., vyjadřují touhu mučit Jej nejen v Jeho Nejsvětějším Těle, ale také v Jeho Nejsvětější Duši.

Kříž Našeho Pána se stal výchozím bodem všeho pokoření, které křesťané kvůli Našemu Pánu Ježíši Kristu budou muset snášet až do konce věků.

Válka proti dobru

Síly bezbožnosti nikdy nesloží své zbraně proti dobru. Vždycky se pokoušejí pokořit a zlomit poselství dobra. Nikdo z vás neujde těmto pokořením právě díky věrnosti Našemu Pánu. Je to pro nás čest. Být pronásledován pro lásku k Ježíši Kristu je jedním z blahoslavenství. Každý z nás utrpěl tato pokoření a bude jimi trpět do konce Dějin kvůli soustavným ohavnostem, které bezbožní lidé konají proti Bohu.

Ale současně je čest Boha, čest Našeho Pána Ježíše Krista, očištěna Církví. Praví křesťané považují kříž za symbol cti, za nejposvátnější a nejsvětější předmět, který máme, za symbol našeho vykoupení. Kvůli této myšlence je na vrcholu každého katolického kostela umístěn kříž; kříž je tedy zasazen na vrcholu jedné z nejvznešenějších korun.

Mnohé z nejvýznamnějších rodin mají kříž ve svých erbech. Katolické výzdoby, které odměňují hrdinské činy služebníka armády nebo štědrost dobrodince, mají tvar kříže.

Toto jsou projevy katolického ducha, které očišťují toto pokoření; očišťují je s rytířskou elegancí, přímo nadpřirozenou elegancí. Touto speciální manifestací lásky, která představuje reakci proti ukrutnostem nepřátel, Katolická církev oslavuje svátek Povýšení svatého Kříže.

Oslavujme kříž

Povýšit svatý Kříž znamená oslavit jej. Latinské slovo ex-altare znamená vyzdvihnout, pozvednout na vysoké místo, čímž je míněna glorifikace.

První znamení tohoto povýšení bylo zjevení kříže na nebi Konstantinovi před bitvou u Milvijského mostu. Nad tímto křížem byla napsána tato slova: In Hoc Signo Vinces – Pod znamením kříže zvítězíš. Tento kříž, který se poprvé objevil na nebi, poté zůstal viset na obzoru celého lidstva napříč dějinami a podrobuje si zlé bytosti a démony.

Kříž se rovněž stal znamením naší cti. Naše čest nespočívá ve vyhýbání se pokořením, ale v jejich přijetí s elegancí a v duchu výzvy. Těm, kteří nás pokořují, bychom měli odpovídat jako rytíři, a měli bychom tak oslavovat kříž Našeho Pána s ještě větší hrdostí.

Toto je míněno povýšením. Znamená to veřejně provolávat slávu Bohu tváří v tvář pokusům Jeho nepřátel o Jeho pokoření. Náš postoj by měl rozdrtit pokusy nepřítele pokořit Našeho Pána.

V modlitební litanii existuje provolání, které říká: Ut inimicus Sanctae Matris Ecclesiae humiliare digneris, Te rogamus audi nos: „Ty, jenž ráčil jsi pokořit nepřátele Svaté Matky Církve, prosíme Tě, vyslyš nás.“ Tedy, učíme se modlit za pokoření našich nepřátel. Proto nejlepším způsobem, jak reagovat na nepřátele, kteří se snaží pokořit kříž Našeho Pána a jeho následovníků, je pokořit ty nepřátele; pokořit ty, kteří způsobují pokoření.

Tímto činem zachraňujeme kříž, který leží v prachu opovržení, a povýšíme jej na místo nejvyšší. Velebíme to, co bylo pokořeno. Toto je podstata povýšení svatého kříže. Falešná a sentimentální zbožnost zaujímá ve vztahu ke kříži opačnou pozici. Nikdy nepřemýšlí tak, že by křesťanský protiútok měl sloužit k povýšení kříže.

Člověk s tímto sentimentálním smýšlením pěstuje pouze nasládlé ideje vztahující se ke kříži, a pokud si někdy uvědomí své nepřátele, uteče před nimi pod záminkou, že jim odpouští. S tímto způsobem myšlení nikdy nedosáhneme pravého povýšení svatého Kříže.

Naopak, pokud se někdo pokouší pokořit kříž, musíme odpovědět ještě razantnějším protiútokem. Ne na obranu naší cti, ale na obranu Našeho Pána Ježíše Krista.

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele