Ivan Štern: Pan Jakl to má popletené

16.10.2012 16:41 | Zprávy

Nárok na to být rozladěný z toho, že Evropská unie dostala Nobelovu cenu míru, má každý, stejně jako má každý nárok z toho mít naopak radost. S tímto vědomím jsem si vyslechl důvody prezidentova politického tajemníka Ladislava Jakla v pátek večer v televizi, proč je mu Nobelova cena míru pro Evropskou unii proti srsti.

Ivan Štern: Pan Jakl to má popletené
Foto: Lukáš Petřík
Popisek: Ladislav Jakl

V jedné věci bych se mu býval ohradil a zarazilo mě, že nikdo ve studiu nezachytil onu Jaklovu popletenost, když se snažil objasnit příčiny druhé světové války. Podle něho totiž za rozpoutáním této války nebyl vinen nacionalismus, ale panevropeismus.  

Namísto abych se nyní na této nehoráznosti popásl, pokusím se raději najít pozadí Jaklova tvrzení. Soudím totiž, že Ladislav Jakl, uživ termín panevropeismus, měl na mysli sjednocení Evropy, jak o něm tak často mluvil Adolf Hitler, případně jeho český kolaborant a protektorátní ministr školství Moravec. O sjednocené Evropě dokonce tento český zrádce do Lidových novin psal ještě v únoru a v březnu 1945, když už bylo jasné, že jeho a Hitlerovo sjednocení Evropy se rozhodně konat nebude.  

Sjednocení Evropy v duchu Hitlerově nepředstavovalo nic jiného, než úsilí ovládnout po dobrém, ale i po zlém celou Evropu a dostat ji pod kuratelu panské árijské rasy, osudem a dějinami k vládnutí předurčené, a s tím, že ostatní lidský, poněkud podřadný materiál, pokud nebude rovnou „konečně vyřešen“, sehraje v Evropě nanejvýš roli otroků a nádeníků.  

V tomto smyslu Ladislav Jakl má pravdu, že druhou světovou válku nerozpoutal nacionalismus. Teorie panské árijské rasy, osudově nadřazené všemu ostatnímu lidstvu sice vymezovala jisté společenství vyvolených, které spojovala krev, a ne jazyk (jinak by totiž mezi árijské Němce nacisté museli zařadit i německy mluvící Židy), nebyla opravdu nacionalismem, ale jeho nejvíce pervertovanou podobou.  

Úsilí nacistů sjednotit Evropu rozhodně však nemělo nic společného s panevropeismem. Autor panevropské myšlenky, náš poběžovický krajan Richard Coudenhove-Calergi byl všechno možné, rozhodně však ne válečný štváč. Anebo má pan Jakl za to, že Calergiho výrok bezprostředně po první světové válce o nezbytnosti smíření Němců s Francouzi jako nutné podmínky pro další mírový vývoj v Evropě, byl výrazem touhy po válce? Byli snad válečnými štváči Konrad Adenauer anebo Albert Einstein, první členové Panevropské unie ve 20. letech minulého století? Obávám se, že bychom s takovým tvrzením patrně neobstáli. Ani já, ani pan Jakl.  

Štval snad do další války Winston Churchill, když v září 1946, tedy rok po skončení té nejhnusnější a nejhanebnější války, co kdy lidstvo vedlo, curyšským studentům a jejich profesorům na tamější univerzitě vysvětloval ve svém slavném projevu, proč je nezbytné, aby se Evropa, pokud se má rozvíjet jako mírový a demokratický kontinent, sjednotila a vytvořila Spojené státy evropské? A proč podmínkou úspěšnosti tohoto projektu podle Churchilla bylo usmíření mezi Němci a Francouzi, tedy stará Calergiho myšlenka z 20. let tamtoho století?  

Štval snad do války František Palacký, když v Radhostu v roce 1865 vysvětloval, objasňuje svoji ideu státu rakouského, proč je nezbytné, aby se Evropa postupně sjednocovala, pokud by měla představovat společenství států žijících ve vzájemném míru?  

V zásadě měl Ladislav Jakl pravdu, když uvedl, že lví podíl na mírovém vývoji Evropy po druhé světové válce měli Američané a Severoatlantická aliance. Ale řekl jen půl pravdy. Celá pravda totiž je, že to byli právě Američané, lhostejno, který prezident zrovna vládl, kteří rozpoznavše během 20. století slabiny evropských národů a jejich soužití, usilovali ve svém vlastním zájmu o co možná nejužší evropskou integraci.  

Rád si poslechnu názory, se kterými sice nesouhlasím, jsou-li dobře vyargumentovány, a já si na uvedených argumentech zpravidla potvrdím důvody svého nesouhlasu. To se však netýkalo vystoupení pana Jakla. Ten předvedl sice sebevědomou, přesto však zjevnou popletenost.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty
Publikováno se souhlasem vydavatele.

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: rozhlas.cz

Ing. Lumír Aschenbrenner byl položen dotaz

Green Deal

Je nějaká šance, že to zelené šílenství skončí? Vždyť pokud budeme jediný, kdo mu podlehne, tak planetu to nezachrání a nás to žene jen do zkázy. Nebo myslíte, že nám lidem přinese něco dobrého? Co? Už takhle je naše ekonomika dost nekonkurence schopná – to je jen samé omezení, nařízení a byrokracie...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Štěpán Čábelka: Toxická feminita. 40 % žen je agresivnějších než průměrný muž

20:22 Štěpán Čábelka: Toxická feminita. 40 % žen je agresivnějších než průměrný muž

„Nemyslím si, že nám jako společnosti příliš prospívá jednostranné vykreslování mužů jako příčin vše…