Můj přítel Vašek Chýlek seděl tenkrát po mém boku v maloměstském biografu, a když jsme film sledovali - za tři koruny - již podruhé, povídá Venca náhle na Bourvilův vrub: „Já mu budu říkat Filuta.“

On totiž ten hrdina nosí v dotyčném americkém snímku (který se vlastně jmenuje Mozek) takovou legrační, placatou čepici. S přízviskem Filuta mi rázem splynula. Tak už jsem pak Bourvilovi říkal. Ale uplynulo dvacet let a došlo k převratu. Hle, Severoatlantický pakt už není zlý a má tendenci se rozšiřovat; i ptám se pokaždé, zda k němu skutečně má patřit třeba Turecko. To ano. Ale nikdy jsem se neptal, jestli by se k Americe, k Němcům a zbytku Paktu měla přimknout Ukrajina. Nejsem přitom sám, kdo pokládá podobný nápad za fatální chybu. Tou chybou bylo již to, že NATO vůbec naznačilo podobné chutě.

Jestliže by byly ukojeny, jako další člen Severoatlantického paktu je už na řadě Rusko. Hm. Šlo by do toho?

Řekl bych, že také o tom někteří Rusové i dnes uvažují; avšak většina je proti. Stejně tak Putin - a důkaz již sledujeme v přímém přenosu. Na Ukrajině je válka a prezident dostal nabídku, že ho vrtulníkem či letadlem odnesou blíž k centru Paktu. Mohu-li pak věřit zpravodajství, nabídku hrdě odmítl. I doma se totiž cítí ve větším bezpečí a přesně ani neví, co by v Německu dělal a jak by dopadl. „Zde“ na Ukrajině může sice (a oproti tomu) padnout, nicméně má zrovna tak šanci, že „jen“ padne do rukou Putinových a že s ním tento muž bude nakládat před jakýmsi tribunálem jako v bavlnce.

Takže se ukrajinský prezident (a jinak také dobrý herec) bude snad mít v Rusku lépe, než kdyby teď zbaběle prchl z boje. Anebo… Ano. Nebo se naopak bude mít hůř. A co vlastně tvrdí „Rusáci“?