Má to víc důvodů, ale připomenu Kellerovu myšlenku, která se odráží až od Borgesovy povídky Evangelium podle Marka (1954, česky 1989 v knize Zrcadlo a maska).

Ta povídka je brilantní, i když ne zcela původní, a děj Borges odvodil z téže historky, jakou použila sekvence ve Waughově románu Hrst prachu (1934) - o Muži, který měl rád Dickense.

Borgesův nešťastník nemá rád Dickense a místo toho povinně předčítá z Bible. Tak dlouho, až ho uhrane titulní evangelium. Uhrane jen natolik, že se dobrovolně a rád nechá ukřižovat. A Keller? Reakci srovnává s tím, co by mohli způsobit migranti. A připomene i slova politologa Riggse, který už v 60. letech upozornil, jaký nesmysl je mechanický přenos ekonomických modelů z bohatých zemí „tam dolů“ do chudých.

Na „Jihu“ sice vzniknou struktury, které vypadají moderně, ale to je maska. Nic víc. Pokračují tu často kmenové, etnické sváry. Dovezená SPRÁVA (se S) neshodám jen slouží a je nástrojem korupce. Líčí to ostatně už Conrad. Nejen v Srdci temnoty. Tradiční struktury chudé země podlehnou rozkladu. Zvolna, jindy rychle. A tam, kde „bylo pomoženo“, zavládne chaos. Asi jako dnes v Libii.

K podobným závěrům dospěli antropolog Geertz a izraelský sociolog Eisenstadt. Toho přímo vyděsilo, že se podobné státy Afriky nestaly ani moderními, ani se neumějí vrátit k původnímu stavu. Stojí, planě se chvějí a... Cesta zpět neexistuje. Či jde o mydlenou šikmou plochu. 

Nejprecizněji to pak líčí ekonom Schumacher v Ekonomii, která by počítala s člověkem (1973, česky 2000). I to sociolog Jan Keller připomíná! Cizí banky zadlužují chudé státy a soběstačnost chuďasů není posilována a každá taková zem se specializuje na laciný vývoz nějaké komodity, Ale jediná neúroda a dojdou na krok k propasti zadlužení.

Typický africký uprchlík dneška si to proto sype s batohem pryč z místa, kde byly v posledních 30 letech privatizovány podniky a kde se vliv státu na ekonomiku minimalizoval.

„Opravdu jen málokdy se stane, aby na mustru jedné krátké povídky dlouhodobě pracoval tým sociologů, psychologů, antropologů a politologů,“ dumá Keller nad Borgesem. „A aby ji do života uvedly zástupy předních ekonomů.“

A léčení modernitou je nikoli jen dle Kellera pro dotyčné země cestou rovnou takřka peklu.